Papež František se v projevu v Papežské akademii věd přihlásil k teorii Velkého třesku a k evoluční teorii, takto byla jeho slova interpretována. Je to součást modernizačních snah papeže, který přišel z Latinské Ameriky a je pokládán za představitele progresivního, dá se říci až levicového směru, zatímco jeho předchůdce, původem Němec, byl naopak konzervativec.
Jeho přichýlení k teorii Velkého třesku může někomu připadat paradoxní, nicméně k tomu paradoxu je možno dodat, že právě komunisté byli velmi nevraživí vůči teorii velkého třesku. Podle ní vesmír vznikl, má tedy svůj počátek a otázka, co bylo před tím počátkem, nemá smysl, protože při onom Velkém třesku vznikl nejen vesmír, ale i čas. Tato představa byla ideologům proti mysli, protože jim nepříjemně připomínala Knihu Genesis. Naopak fundamentalističtí vykladači Bible trvají na tom, že Bůh byl opravdu ten stařec s bílým vousem, který stvořil Zemi a vše kolem ní, tedy vesmír, za šest dní a pak odpočíval.
Papež František usedl na Petrův stolec v době, kdy je křesťanství ve větším ohrožení než za Diokleciána a kdy se u Petrovy brány kupí mnohem víc mučedníků víry než za císaře Nerona.
Jeho teologické konstrukce na téma Velkého třesku jsou jistě hodné pozoru.
Ale možná přijde jiný papež a ten zvedne prapor církve bojovné.
Pak nastane ten opravdový mazec.
Pro začátek by stačilo, abychom si i my, vlažní a nepraktikující pokřtění a všichni nepraktikující a nepokřtění a vůči církvi lhostejní uvědomili, že za řád světa, který pokládáme za přirozený, vděčíme do značné míry křesťanství a jeho zdroji judaismu.