Roman Janoušek, za časů Václava Klause a Pavla Béma jedna z šedých eminencí Prahy, ODS a režimu vůbec, dostal u vrchního soudu v Praze čtyři a půl roku vězení a zákaz řízení auta na sedm let. Městský soud mu dal tři roky, proti tomu se odvolal.
Rozsudek je pravomocný a Janoušek se pravděpodobně bude dovolávat. Případ má i politický rozměr. Hlas lidu praví, že „bejt to normální člověk, už by dávno seděl“. Což je nedoložitelné tvrzení. Samozřejmě má Janoušek peníze na prvotřídní právníky a ti dovedou proces zdržovat a verdikt odsouvat. To je součást našeho soudního systému, ovšem ani ten nelze šmahem zavrhovat pro nefunkčnost. Náhlé soudy se praktikovaly za první světové, přečtěte si o tom třeba ve Švejkovi, Hašek to popisuje velmi přesvědčivě. Navíc, ony i ty průtahy jsou tak trochu součást trestu. Z peří multimilionářského života je to v Janouškově situaci pád do trýznivé nejistoty.
Každopádně padá mýtus o beztrestnosti, jakkoli případ jistě bude pokračovat. Žádný strom neroste do nebe a je dobře se opět uchýlit ke Švejkovi a přečíst si, jak to viděl on, když ústy jednoročního dobrovolníka Marka pronesl: člověk si myslel že je titan a je...