Prezident Zeman se dostavil do sněmovny, aby se tam vyjádřil k projednávanému zákonu o státní službě. Svůj projev doprovodil četnými žertíky a je třeba vyslovit uznání Andreji Babišovi, který seděl hned vedle, že se nepousmál ani jednomu z nich. Špatné byly i argumenty, jimiž Zeman odmítl institut politických náměstků na ministerstvech.
Tedy, špatné. Ony špatné nebyly. Zeman je demagog a populista, jedno s druhým jde ruku v ruce. Dobře ví, že po pětadvaceti letech je obecenstvo na slovo politik alergické, a že v pivnicích tedy lze snadno dojít potlesku tlachy o lidech bez odbornosti, kteří si budou za státní peníze česat pěšinku. Po pátém pivu už málokdo pochopí myšlenku, že Česká republika je zastupitelská demokracie, že se svými programy předstupují před voliče politické strany a ty, které získají nejvíce hlasů, jdou do exekutivy a rozdělí si rezorty a v nich pak svoje vize - jimž voliči dali důvěru - realizují.
Bylo by správné, aby jim v tom napomáhal zdatný, tedy profesionálně bezchybný úřednický aparát, přičemž jeho personální složení by mělo být na změnách v politickém vedení nezávislé. Ovšem politické vedení být musí. Zajišťuje ho ministr a bylo by zcela normální, aby tento ministr, tedy politická figura, měl svoje politické náměstky. Nebo náměstka, zvenčí se těžko posuzuje náročnost agendy. Už proto, že jsme členský stát Unie a dá se čekat, že ministr – či jeho politický náměstek – se bude účastnit těch či oněch politických rokování na evropské úrovni.
Prezident tedy bude zákon vetovat (bude-li schválen v navrhované podobě) a pokud veto bude přehlasováno, což nejspíš bude, obrátí se na Ústavní soud.
Takže zákon nakonec projde, protože ústavní soudci, na rozdíl od prezidenta republiky, jsou o podstatě fungování demokratického státu informováni.
Ale dosti jalových vtípků, těch jsme slyšeli v přímém přenosu dost. On to všechno prezident ví taky, ale chce potěšit své voliče a ví, na co oni budou slyšet. A když jim řekne, že „to dá k soudu“, budou možná nadšením mlátit půllitry o stůl.