Evropa se dohodla na tvrdých sankcích vůči Rusku a tím zřejmě začíná nová kapitola v našich dějinách. Vladimír Putin propásl šanci ukrajinský nesmysl ukončit a rozpoutaly se procesy, které jsou nepředvídatelné co se týče jejich vyústění a rozhodně neřiditelné. Doba evropského bezpečí se rozplývá.
Kdyby nebyly ve hře emoce, všechno to mohlo už dávno skončit. Vladimír Putin chce za každou cenu získat východ Ukrajiny a Ukrajinu jako stát rozbít, protože mu k tomu úmyslu tleská jeho obyvatelstvo. Hitlerovi taky tleskali a Gottwald také musel mít dobrý pocit, když oznamoval jásajícímu Staroměstskému náměstí, jak pořídil na Pražském hradu. Takový vůdce žije v iluzivním oblaku, nevnímá realitu a jak potom má vnímat realitu tleskající dav.
Putinova iluze má jednu obrovskou slabinu a on sám si ji pravděpodobně není intelektuálně schopen uvědomit.
Komunistický kolos vydržel se potácet na hliněných nohou sedmdesát let, to bylo do značné míry zaviněno podporou levicové intelektuální elity Západu. Socialismus má hluboké kořeny v západní kultuře a souzní s jeho civilizačními principy. Komunismus byl vnímán jako krajnost něčeho, co bylo mnohými přijímáno pozitivně. Hnusné projevy komunismu byly soustavně opomíjeny jako třísky v kácejícím se lese, jako cosi nepodstatného – a tahle shovívavost ke zločinnosti komunismu ostatně přetrvává dodnes.
Putinův pravoslavný imperialismus ale tuto ideovou oporu v civilizovaném světě nemá. Jemu tleskají okrajové skupiny, bezvýznamní nacionalisté a konzervativci, v krajním případě vlajkaři a neonacisté. Stačí si pročíst Protiproud a Zvědavce a je jasné, jaká spodina zde Putinovi tleská. Ustojí Rusko tu samotu? Spoléhá snad na spojení s Čínou, která je na rozdíl od něho produktivní, inovativní a podnikavá?
Celý ten proces není nic, z čeho by se dalo radovat. Nicméně i v tom je možné vidět pozitivum: polarizace postojů donutí naše rozměklé, bezvýrazné, beznázorné politické předáky najít samy sebe.