Sociálnědemokratický poslanec Milan Urban propašoval do návrhu zákona o zelené naftě snížení daně na benzín a naftu. Celkem sedmnáct sociálních demokratů pro to zvedlo ruku, převážně prý omylem. Dnes se má o kauze hlasovat znovu, přičemž jde o právně spornou věc. Procedurální podmínky umožňující napravit chybné hlasování splněny nebyly, takže celé toto páteční hlasování by mohlo být pokusem o uhašení stodoly benzínem místo stříkačkou.
Podle odhadu ministra financí by chytrý Urbanův návrh stál státní kasu na daních čtrnáct miliard. Kampak by asi přišlo těch čtrnáct miliard? Pokud by prodejci snížili cenu benzínu a nafty, pak by po zbrklém počítání těch čtrnáct miliard přešlo do kapes zákazníků. Ve skutečnosti by to bylo jinak, záleželo by na tom, o kolik by se zvýšil prodej zlevněných pohonných hmot, takže kasa by se zase zahojila z tržeb navíc, těžko ovšem odhadnout, o kolik.
Počítání je to ale zbytečné, protože prodejci by ceny nesnížili a těch čtrnáct miliard by zahučelo do jejich kapes. Do kapsy Milana Urbana by nepřetekla ani koruna, protože jak známo je Milan Urban světec a snížení daně navrhl z lásky k bližnímu.
Dojemný je pohled na prořídlý houfec poslanců ODS. Ti se ve snaze o zviditelnění pokoušejí z blamáže vyždímat maximum bodů. Fakticky tím obhajují něčí blbost, v lepším případě, nebo darebáctví v případě horším, bohužel pravděpodobnějším.