Sobotka si vypiluje na pažbu další zářez, odstřelil návrhy, aby se vnitrostranické referendum týkalo i církevních restitucí a sektorové daně. Tato dvě témata navrhla skupina kolem lánského pučisty Jeronýma Tejce. Tajemně pak naznačoval, že se "někteří" bojí, jak by členové hlasovali, aby vysvětlil, proč témata padla pod stůl.
Bez ohledu na to, zda se někdo bojí nebo nebojí, odpověď širokých mas straníků je předvídatelná. Patrně by ti lidé byli pro to, aby se těm sviním pořádně zasolilo, a těmi sviněmi míněni jak černoprdeláči, tak kapitalisti, podnikatelé a soukromníci obecně, zkrátka všichni ti paraziti. Potíž je v tom, a vidí to Sobotka a Tejc to taky ví, ale nechce to vnímat, že stále ještě nemáme ten správný, třídně posazený právní řád a nelze jen tak mávat něčím, co je zakotveno v zákonech, třebaže by se to většině líbilo. Takže referendum o těchto tématech by rozhodlo radikálně, ve smyslu zatočte s parazity, ale neuskutečnitelně, protože to zákony až do dalšího Velkého února nedovolují.
Tato drobná rozmíška ostře nasvítila problematičnost referend jako takových.
Církevní restituce a daně, to jsou složité právní a ekonomické problémy. Lze do nich rejpat vidlemi, ale může to pak bolet někoho úplně jiného. Tejc se pro svoji skupinu očividně pokusil nahonit populistické body a nelenil běžet před mikrofony magnetofonů a před kamery. Je velmi pěkné, že sociální demokraté měli ve volebním programu změny v církevních restitucích a zavedení vyšší daně pro energetický, telekomunikační a finanční sektor. Ale sociální demokraté slibovali i třináctý důchod důchodcům. Slibování nesplnitelného, to je jejich styl, to patří k jejich výbavě. Jenže pak přijde ta realita.
Na třináctý důchod nejsou peníze a restituce jen tak mávnutím referend taky nejde měnit.