Všichni členové ČSSD budou v srpnu hlasovat o třech otázkách. Půjde o sestavování kandidátek, o zvýšení kvót pro ženy a o kumulaci veřejných funkcí. Experiment je to zajímavý a je v duchu představy, jakou by levicová strana měla naplňovat.
Vnitřní fungování politických stran, to je v našem veřejném životě větší problém, než si leckdo uvědomuje. Vraťme se k případu jinému, k pádu Nečasovy vlády, je to rok, co k tomu došlo. Celý případ má jeden rys, o kterém se moc nemluví. Zdá se, že není pochyb, že činnost Nagyové neodpovídala zadání, řečeno diplomaticky, a že Nečas lidsky selhal. Ten problém je v tom, že vedení ODS nemělo dost síly a prostředků a soudnosti, aby zjednalo nápravu. Dozvěděli jsme se, že zasvěcenci jí říkali Carevna. To je sice hezké, ale mrazí z toho. Oni tedy věděli, co se děje, a vnitřní struktura té partaje byla nastavena tak, že kromě vtipkování nikdo nebyl schopen nic pozitivního udělat. Nebyl zde žádný mechanismus, který by katastrofě zabránil. Má ho Fialova ODS? Má něco takového ČSSD?
Referendum je prostředek k vytvoření iluze, že "do toho mohu mluvit". Někdo ale vždycky musí definovat otázky a ty do značné míry předurčují průběh referenda. Uveďme krajní příklad. Jedna forma otázky bude znít:
Jste pro to, aby zákon zakázal kuřákům otravovat vzduch na veřejných prostranstvích? Ano / ne.
Druhá forma:
Jste pro omezení občanského práva kouřit svoje cigarety na veřejných prostranstvích? Ano / ne.
Ze tří navrhovaných otázek bude jistě nejdůležitější, a taky nejošemetnější, ta týkající se sestavování kandidátek. Což je problém tak složitý, že by asi bylo třeba rozumu Šalamounova, aby sestavil otázku zodpověditelnou ano / ne.