Především je třeba jasně konstatovat, že vítěze určí jen soud. To, že advokáti otevřeli druhou frontu v mediální válce a snaží se čelit ofenzívám státních zástupců a sil represivního aparátu, je snad zajímavé, nicméně nikoli podstatné. Spolek advokátů Unie obhájců v čele s Tomášem Sokolem hodlá upozorňovat na všechny prohřešky žalobců ve všech kauzách, nikoli jen v těch, ve kterých mají profesní zájem. Výsledek?
Bude více mediálního hluku.
O výsledku případu Jany Nagyové můžeme uzavírat sázky. I kdyby Ivo Ištvan nechal přes nastrčené novináře zveřejnit tucty odposlechů, je prachnepatrná naděje, že soudní řízení – po všech následných odvoláních - dopadne tak, že Nagyová-Nečasová skončí v teplácích. V teplácích přece není ani David Rath, přičemž jeho případ byl na první pohled průzračně čistý a jednoznačný. Hluk se zvýší, zvýší se i nechuť občanů a jejich nedůvěra k serióznosti státu, v kterém žijí.
To samozřejmě není námitka proti vzniku Unie advokátů. Tito právníci, bezpochyby erudovaní a veskrze ctihodní lidé, mají na ustavení podobného společenství plné právu. Milovníci detektivek mohou vědět, že spisovatel Earle Stanley Gardner, otec Perry Masona, byl též advokát a jako takový členem spolku odborníků, kteří přezkoumávali hrdelní případy a podařilo se jim zabránit nejednomu justičnímu omylu. Potud je tedy ustavení Unie advokátů naprosto v pořádku.
Napadá mě poťouchlost.
V souvislosti s rozpočtovou odpovědností padly návrhy, že by zákonodárci byli i finančně odpovědní za udržení rozpočtu v daným mezích. Což takhle stanovit odpovědnost činovníků, kteří vláčí toho či onoho člověka tiskem a po soudech a zničí mu profesní dráhu a pak soud řekne "nevinen" a jde si umýt ruce?
Aspoň to máchání v koši ve Vltavě, je v tom česká tradice.
Mimochodem, ona to asi nebyla jen tak koupel, ale tvrdý watterboarding se vším všudy.