V politice občas nastávají i komické momenty. Tak například ODS vybízí čerstvě zvoleného europoslance za TOP 09 Jiřího Pospíšila, aby přispěl na uhrazení dluhu za volby v Západočeském kraji, když před svým únikem do jiného klubu kandidoval za ODS. Je to spor s předvídatelně nulovým výsledkem.
V očích mnoha členů a příznivců ODS je Jiří Pospíšil příklad nechutného kariéristického padoucha. Zároveň to byl jeden z mála viditelných představitelů ODS, kteří si získali sympatie ve veřejnosti a jednu dobu to byl preferovaný politik ODS. Strana ho zahnala do kouta a on z kouta utekl k jiné formaci, i takové věci se stávají. Jedni tleskají, jiní skřípají zuby. Peníze nezaplatí nikdo.
V politice více než kde jinde platí zásada, že podstatné je, jak se věci jeví býti, než jaké skutečně jsou. Je to možná padouch a bezcharakterní sketa, ale v eurovolbách dostal 78 tisíc preferenčních hlasů. A zajímavost: druhý nejvíce zakroužkovaný (58 tisíc) je oranžový Jan Keller, o jehož bídném charakteru coby otevřeně oportunistickém komunistovi se vynatiskly hektolitry tiskařské černi. No a třetí nejoblíbenější kroužkovanec je Pavel Telička. Na jeho břiše kde kdo skákal jako na trampolíně. Lobbista přilípnutý na miliardáře putuje tentokrát jako reprezentant Česka do Bruselu, odkud ho vypudily pikle sociálních demokratů, aby tam místo něho poslali trafikanta Vladimíra Špidlu.
Poučení z toho není žádné nebo bezvýznamné v tom smyslu, že závěr nevede k dalšímu chování nebo taktice. To, co si kdo myslí o kom a co novináři píší a co hlásají politici, je házení hrachu na stěnu. Lidé jsou potvory, které udělují svoji oblibu samy od sebe. Tu zvolí Zemana prezidentem, tu ověnčí kroužky Pospíšila, padoucha ze všech padouchů nejpadouchovatějšího.