Podle předpokladů v eurovolbách u nás zvítězilo Babišovo ANO. Sláva to není, šestnáct procent není důvod k chlubení, ale na první místo to stačilo a plynou z toho 4 mandáty z 21. Topka je těsně za ANO, tedy opoziční strana předstihla, byť o prsa, vládnoucí ČSSD. O vítězství se pak dělí komunisté s lidovci a ODS a peleton uzavírají Svobodní, kteří překonali pětiprocentní hranici.V jednom smyslu je to kuriózní výsledek, všichni mohou být spokojeni, všichni mohou hovořit o vítězství - i ta ODS, zápasící o smysl existence a v těchto volbách opřená o nesmyslný program (přechod na euro naprosto není na pořadu dne) dostane dvě křesla, takže i Jan Zahradil by se mohl vrátit na pozici v instituci, kterou ohrdá.
Politická mapa se tedy u nás překreslovat nebude. Pavel Telička může s větší nadějí doufat ve jmenování eurokomisařem, po ostudné prohře ho těžko přebije oranžový zájemce tím spíš, že za ním stojí prezident republiky. Pro Svobodné je to veliké vítězství a zajímavý je i postup Pirátů, kterým pětiprocentní hranice utekla jenom o vlas. Okamura se zvolna propadá do bažiny a to je bezesporu dobrá zpráva těchto voleb..
Otřesená Francie
Čtvrtina hlasů pro stranu označovanou za fašistickou, to je výsledek eurovoleb ve Francii. To, že byl úspěch nacionalistů očekávaný, nemění nic na faktu, že se politická situace ve Francii zásadně mění a že vedoucí kruhy Unie na to budou muset reagovat. Podobný otřes zažívá Británie a euroskeptici posílili i v Dánsku.
Což samozřejmě platí o výsledcích těchto eurovoleb jako takových, jenže to neznamená, že je zřejmé – jak reagovat.
Že jednání Bruselu vyvolává nelibost a napětí, to je očividné. Různé země na to reagují jinak. Češi reagovali výrazným poklesem zájmu o eurovolby, Francouzi podporou nacionalistky Le Penové. Jak tedy reagovat, aby posun nepokračoval?
K tomu se budou vyjadřovat politologické kapacity. Problém je v tom, že byrokratické struktury jsou nereformovatelné. Žijí vlastním životem a to, co je pro ně podstatné, jsou osobní zájmy lidí tyto struktury naplňující.
Brusel dráždí část evropské veřejnosti sebevražedným multikulturalismem, poručnictvím, ekologistickou zběsilostí vedoucí k hospodářskému poklesu (zhoršení životního prostředí nutně bude následovat, protože na eko projekty nebudou peníze). Místo konkrétních činů hesla a z nich odvozené politiky – v poslední době je to ukrajinská katastrofa, pokud přímo nezaviněná, tak výrazně uspíšená naprosto nerealistickým přístupem evropských elit.
Na toto vše ale jsou navázány tisícovky lidí, které na tom postavily svoji existenci a nemohou od toho odejít, protože by se v soukromém sektoru neuživily.
To je základ tragédie, která vede k tomu, že po francouzském šoku budou následovat šoky další.