Vzpomenuli jsme konce druhé světové války a je strašné, že si musíme po přestávce trvající několik desetiletí připomenout povzdech polozapomenutého Ludvíka Aškenazyho, že se děti rodí před válkou, za války nebo po válce. Důležité věci jsou teď na agendě. Je vcelku lhostejné, že na ruskou ambasádu napochodovali komunisté spolu s Václavem Klausem a agentem StB Kato Janem Kavanem. Kdo vidí a chápe, vidí a chápe, kdo vidět a chápat nechce, neuvidí a nepochopí. Podstatné je to, co dál, jak se chovat v situaci, která připomíná přelom dvacátých a třicátých let minulého století.
S konstruktivním návrhem přišel polský premiér Tusk: je třeba vytvořit energetickou unii, která by ukončila dominanci Ruska v zásobování Evropy plynem a zajistila svým členům energetickou bezpečnost. V Hospodářských novinách vyšla ve středu výsostně důležitá stať Petra Pitharta, jednoho z mála koncepčních a nezpochybnitelně slušných politiků polistopadové éry. V roli senátora bývalý český premiér oslovil německého prezidenta Joachima Gaucka za jeho návštěvy v naší zemi a položil mu jasnou otázku: "Rádi bychom věděli, zda má dnes Německo zájem na společné evropské energetické politice. Zvolilo doma jinou energetickou politiku než zbytek Evropy. Zároveň si pořídilo potrubí pod Baltem. Nemá dnes svázané ruce? Dnes čtu, že Američané jsou znepokojeni tím, že německé firmy cvičí speciální jednotky armády Ruské federace. I to s energetikou může souviset."
Takto otevřeně a jasně nepromluvil zatím u nás nikdo.
Žijeme předvolební atmosférou. Uchazeči o evropské funkce se předhánějí sliby, které nepatří a patřit nebudou do jejich agendy, prim v tom hraje komunista natřený na oranžovo Jan Keller. Trvale trapná ODS hájí korunu proti euru. Z pohledu řadového občana žije Evropská unie bojem o igelitové pytlíky, zatímco Číňané plánují transkontinentální železniční trať s tunelem pod Beringovou úžinou.
Za této situace jediný Pithart slyšitelně podpořil Tuskův zásadně koncepční návrh, který – pokud by byl vyslyšen a realizován – by musel myšlenku unifikované Evropy rehabilitovat v očích mnohých euroskeptiků. Myšlenka je jednoduchá. Rusko nás chce vydírat, že nám neprodá své přírodní bohatství. Nic vyrobit neumí, prodává druhohorní podstatu. Jenže ta se dá jinde koupit taky, jen je třeba se dohodnout. To je úkol pro Evropu, nikoli boj s igelitovými pytlíky.
A to, že si v pátek Klaus notoval na ruské ambasádě s komunistou Filipem, že situaci na Ukrajině zavinil Brusel, je úsměvné a trapné, avšak nikoli podstatné. Klaus definitivně sklouzl do politického suterénu, když se spolupodepsal na elaborátu o tom, že Ukrajina je umělý stát, který si nezaslouží samostatnou existenci.
Do řady politických lídrů, pracujících proti zájmu národa, který ohlupili, se připojil definitivně i Václav Klaus.