V druhém kole prezidentských voleb zvítězil na Slovensku Andrej Kiska, nováček v politice, a napráskal svému rivalovi Ficovi v poměru 6:4. To je výsledek podivuhodný z mnoha ohledů. Fico je premiér a šéf monolitické strany Směr, a nebylo mu to nic platné. Rozpoutal stejně nechutnou lživou a difamační kampaň, jakou ve prospěch Miloše Zemana se svou rodinou rozjel Václav Klaus, jenže mu to nebylo nic platné. Slovenští voliči se zachovali inteligentněji než Češi, na lži neskočili a preferovaného kandidáta podpořeného neslušností si za prezidenta nezvolili.
Česká a slovenská politická scéna má ale i své společné body. Český volič dal šanci Andreji Babišovi, taktéž nováčkovi v politice. Dal mu šanci, aniž měl tušení, jaký je Babišův politický program, přičemž není jisté, zda to sám Babiš ví ještě dnes. Voliči stačilo, Babiš že nepatří k té nenáviděné partě, která si zprivatizovala politiku a osobní zájem předřadila před zájem veřejný. Ani o Kiskovi není známo, co vlastně chce, kromě toho, že chce být prezidentem a sjednotitelem všech Slováků. Je jako obchodník, který si otevřel krám a není jasné, jestli to bude pekařství nebo drogérie. Slováci ho zvolili, protože mu věří, že v tom krámě bude míň krást než ti, co si krámy otevřeli před ním.
Obě tyto volby mají své pozitivum i negativum.
Pozitivum je v tom, že demokracie prokázala schopnost volby. Je tu mechanismus, jak odstavit ty, na které běžně nadáváme v hospodě. Stačí jít k volbám a hodit lístek do urny se jménem někoho jiného. Stále ještě mnoho lidí tuto prostopravdu nezná. Nicméně v Čechách má zatím Babiš úspěch a jeho popularita roste, zatímco podpora tradičních politických stran klesá. Chyb zatím udělal jen málo a ty jsou komické, jako že chtěl poslat finanční kontrolu na webový server, který o něm nepěkně psal. V civilizované zemi by ho to stálo politickou kariéru (ale... neudělal by to, ani by ho to nenapadlo!), tady se omluvil, aspoň že tak. Pozitivum tedy je v tom, že se ukázalo, že volba možná je.
Negativum je v tom, že se hroutí podpora politických stran. Klasický politický stroj s jeho stranami, parlamentem do nekonečna všechno probírajícím, s půtkami a skandály, to je cosi, co se v dějinách nejlépe osvědčilo. Nebo jinak – všechno ostatní bylo neskonale horší. Ani Babiš, ani Kiska nepřeskočí stín systému. Nemohou zjednat náhlou a očividnou a efektivní nápravu. Samozřejmě mohou přispět k evolučnímu směřování ke slušným poměrům, k nimž, jak pevně věří, navzdory všemu směřujeme už čtvrt století po víc než půl století abnormality a neslušnosti. Ze sklepa se ale chodí přinejmenším stejně dlouho, jako se do sklepa sestupovalo.
Největší nepřítel obou Andrejů jsou nepřiměřené naděje, které na ně jejich voliči vkládají.