Šéf asociace samostatných odborů Bohumír Dufek má výborný nápad, jak dostat do státní kasy deset miliard korun. Navrhuje plošně zdanit živnostníky taxou tisíc korun měsíčně. Nápad by mohl být ještě lepší. Kdyby ta taxa byla dva tisíce, získalo by se dvacet miliard. A kdyby byla deset tisíc, získalo by se sto miliard a to by se pak veseleji žilo. Mohli bychom dotovat chov užovek na Botiči, například.
Ono s těmi daněmi by to mělo být tak, že občané si daněmi platí servis od státu. Nemohou sami stavět silnice a chytat zloděje a bojovat v Afghánistánu. To musí dělat někdo jiný a je třeba to zaplatit. Nicméně daňový poplatník pak klade otázku, jaký servis za ty peníze má.
Ta otázka je dnes například zcela jasná v souvislosti s dálnicí Praha – Brno – Ostrava. Ta je dnes paralyzovaná administrativním rozhodnutím na deset let ji ochromit, aniž byl zajištěn náhradní provoz na ose republiky realizací komunikace Praha – Hradec – Brno. Jakým právem stát vybírá poplatky za nefunkční dálnice? Ta paralýza je čistě jeho vina, protože poslanecká sněmovna sabotuje přijetí zákona o liniových stavbách, čistě z toho důvodu, že současný chaos a nadměrné náklady vyhovují stavebním firmám. To je tedy ukázka rozporu mezi platbou a benefitem z platby plynoucím.
Čímž se dostaneme k meritu věci. Jaký benefit má živnostník od státu? Měl by mít stabilní právní prostředí, měl by mít podmínky k vykonávání své činnosti. Takovou službu stát neposkytuje. Živnostník nese svoji kůži na trh, nemá žádné zaručené benefity, žádné dovolené a nároky a úlevy, nese veškerá rizika. A teď po něm pan Dufek chce, aby zalátal díru desetimiliardovým příspěvkem.