Náskok ANO roste. Není to nic světaborného. Dvacet osm procent v březnových preferencích, to není alarmující výsledek. Spíš je zajímavé, že sociální demokracie, takzvaně vítězná, s premiérem v čele, je těsně pod čtvrtinou a ODS se plazí nad hranicí volitelnosti.
Problém je v tom, že tradiční politické strany ztratily důvěru, a je to problém závažný. V moderní historii se totiž nepodařilo vybudovat spravedlivější a hospodářsky výkonnější systém (souvisí to jedno s druhým), než je zastupitelská demokracie založená na politických stranách. Bohužel ale došlo k procesu, který není zdaleka typický jen pro Českou republiku, že se slušní a činorodí lidé politickému životu spíše vyhýbají a že politický život stran ovlivňují lidé, kteří mají soukromé zájmy a snaží se urvat co nejvíc ze státních zakázek.
Je dobře upozornit na to, že obecná deziluze z dvou desetiletí obnovené demokracie neplyne ze špatného fungování kapitalistického systému, založeného na volné soutěži a svobodném podnikání; ten funguje dobře. Deziluzi vyvolává činnost státu, politická i ekonomická. Stát je pořád ještě mocný podnikatel a investor. Jak by nebyl, když uloupne pětikorunu z vydělané desetikoruny každého z nás. Je to zásadní problém naší doby. Politický život bohužel odpuzuje výkonné slušné lidi a naopak přitahuje darebáky. Co tím?
Nejhorší varianta je dát hlas ještě větším darebákům.
Současná koalice nese na sobě doslova historickou odpovědnost. Poté, kdy osudově zklamala předchozí Nečasova sestava, má především za úkol udržet demokratický systém. Pokud selže, po příštích volbách se dostanou do popředí Úsvity a Klausovy Bobošíkové a možná i sestavy, které jistě vzniknou v současné bouřlivé situaci, kdy se svět znovu začíná polarizovat a pro naši republiku znovu vyvstane otázka, na kterou stranu se chce přiklonit.
V roce 1948 volila špatně. Je u nás mnoho politiků, kteří tu chybu chtějí zopakovat.