Snaha o věrohodnost veškerá žádná – máme snad spolknout tvrzení, že palestinský takzvaný velvyslanec osobně instaloval nástražné semtexové zařízení na svůj trezor? Musel by to být odborník hodně zkušený a velmi školený, aby se do něčeho takového mohl pustit. Pravděpodobnější je tvrzení Palestinců, že zbraně nalezené v jejich objektu pocházejí z doby minulého režimu. Tomu věřit lze. Komunisté podporovali teroristy všeho druhu, cvičili je a vyzbrojovali a sympatiemi k čemukoli protiizraelskému a protiamerickému se netajili.
Aféra zůstává nicméně záhadná, jedno ale jasné je – palestinská stížnost u evropské takzvané ministryně zahraničí Ashtonové na českého velvyslance v Izraeli Tomáše Pojara je jasná odveta na to, že Češi nechodí kolem pražského skandálu po špičkách. Pojar navštívil univerzitu v osadě Ariel na okupovaných územích a to se stalo záminkou ke stížnosti. Jdou na to chytře, dobře vědí, že u Ashtonové dojdou porozumění. Otázkou je, jak daleko to porozumění půjde. Palestinci žádají, aby se Evropská unie "otevřeně distancovala" od cesty českého velvyslance a "přijala opatření, které zabrání zástupcům EU podkopávat unijní úsilí".
Vyjednavač neexistujícího státu si tedy osobuje právo diktovat skutečnému velvyslanci skutečného státu ve skutečném státu, kam smí a kam nesmí jezdit, a zároveň si osobuje právo navrhovat "opatření". Pak už by bylo možno bádat nad tím, kde je vlastně zdroj české politiky, zdali v Bruselu anebo někde v nějakém teroristickém bunkru. A to vše proto, že takzvaný velvyslanec neuměl zacházet se semtexem a že se našly ilegálně držené zbraně.