Vítězství v řádu dvaačtyřicet procent hlasů, jaké v Německu oslavuje po nedělních volbách konzervativní dvojka CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové, je něco, o čem se žádné naší politické straně nemůže ani zdát. Pro ty dvě historicky největší, ODS a ČSSD, byl nejúspěšnější rok 2006. Tehdy zvítězila ODS poměrem 35,38 % a za ní zůstala ČSSD poměrem 32,32 %. Paradoxně se ODS tehdy dostala do podobných problémů jako nyní CDU/CSU. Musela se tehdy spojit s lidovci, tradičně nespolehlivými koaličními partnery, a ještě hůř se zelenými. Bylo pak ještě třeba dvou přeběhlíků z protivníkova tábora, aby vznikl slepenec, který se potácel od ničeho k ničemu až k potupnému krachu.
CDU/CSU přišla o koaličního partnera FDP, který propadl pod pětiprocentní hranici. Na pořad dne přichází varianta velké koalice se sociálními demokraty. Je jasné, že máme mnoho důvodů, proč vývoj v Německu pozorně vnímat. Ekonomicky je to náš největší partner a obrazně i geograficky vede naše cesta do Evropy právě přes Německo. Pak taky záleží na tom, jak se situace v Německu vyvine, jaká ta Evropa bude.
Pokud by vznikla velká koalice, byl by nejspíš oslaben opatrný až realistický postoj Merkelové vůči integračním snahám. Voliči CDU/CSU dobře vědí, že by to byly jejich peníze z jejich daní, kdo by integraci financoval. Sociální demokraté v Německu i u nás se na problematiku dívají jinak. Jejich voliči jsou obvykle spíš na té straně přijímající než odevzdávající, pokud jde o veřejné peníze, a dosavadní bruselská politika "úspěšným vezmi, neúspěšným dej" je jim sympatická.
Ve hře byla ovšem ještě možnost samostatného fungování CDU/CSU ve sněmovně, ale ta o několik poslaneckých křesel unikla. Vítězství Merkelové může v našich nadcházejících volbách přispět jako vzpruha pro naši pravici, která vinou zbabrané vlády Petra Nečase utrpěla takřka smrtelné rány. Zbabraná vláda je něco jiného než neúspěšná: vždyť to, s čím vláda přišla, tedy se záměrem ozdravit veřejné finance, to splnila, a byla tudíž úspěšná. Pozornost ale na sebe strhly dílčí neúspěchy a nechutné skandály, takže kdyby se měla hodnotit jako v krasobruslení, tak výkon by byl vcelku uspokojivý, ovšem umělecký dojem nulový. Samostatné vládnutí Angely Merkelové by bylo studenou sprchou na hlavy na levici, ale to do úvahy nepřipadá.
Vítězství CDU/CSU je rozhodně příznivější zpráva, než kdyby politickou scénu měly ovládnout jevy, jako jsou Zelení, euroskeptici a Levice. Tyhle zjevy tu jsou a zůstanou a v jistém smyslu je to zdravé. Bez vlivu nebudou, jak v parlamentu, tak vůči veřejnosti. Inteligentní Merkelová je bude mít jistě v dobré patrnosti a nebude se chovat jako Nečas, který si počínal, jako že je v cirkuse sám a nikdo se nedívá.