Nedůvěřovat vládě, to je hlavní povinnost každé řádné parlamentní opozice a z tohoto pohledu dělá sociální demokracie to, k čemu ji role opoziční strany předurčila. Vědělo se dopředu, že se pokus nepovede. Byla by to ale zábavná podívaná, kdyby se povalení vlády podařilo, Nečas by se odporoučel a co by bylo pak? K úřednické vládě by nebyl žádný důvod, protože proběhly řádné volby, voliči nějak rozdali karty, takže by někdo musel být prezidentem pověřen sestavit nový vládní tým. Svalení vlády by se podařilo jen za předpokladu masivního přechodu Věcí veřejných k sociálním demokratům a komunistům. Dejme tomu, že si i tuto sci-fi představíme. Nelze než opakovat otázku, co by bylo potom, kdyby se vlády ujal, jak jinak, Sobotka, s komunisty po levici a veverkami po pravici?
Pak ovšem by hrozilo nebezpečí, že Petr Nečas praskne smíchem. Dovedu si představit, že by Sobotkovi tenhle scénář docela přál.
Veverky ovšem tenhle kotrmelec neudělaly a drží se svými drápky všech dosažitelných pozic, jež jim lehkověrní voliči podstrčili pod čumáčky. Věru že pravdu má Karel Steigerwald ve svém včerejším komentáři v MF Dnes, kdy se ptá, zdali někdy někdo požene k zodpovědnosti voliče za to, že hlasoval tak, jak hlasoval... Bártu dostali do vlády voliči a v dějinách dvacátého století je nemálo příkladů, kdy voliči připravili trampolínu k raketovému vzestupu padouchů.
Sobotka neuspěl. Bude muset počkat na voliče. Ti mu udělají radost už při podzimních volbách. No a hlavní radost nastane pak po parlamentních volbách, až převezme vládu, podepíše unijní pakt a Unie ho bude nutit, aby dělal to, kvůli čemu se pokusil vládu povalit, totiž aby dělal úspornou rozpočtovou politiku. Což zjevně nehodlá, už teď slibuje levnější benzín.
Ach jo.