Jako Mistr Jan Hus hájí Petr Nečas českou pravdu a v Bruselu nepodepíše. Je to sázka na krach eura, případně celé EU. A ještě něco?
Je to samozřejmě výsledek dlouhodobého tlaku Václava Klause, který unijní projekt bojkotuje všemi dostupnými prostředky, třebaže on podával přihlášku a on nás formálně do EU přivedl. Bez něho by se Nečas a jeho strana drželi hlavního proudu a pakt fiskální poslušnosti by Česko podepsalo spolu s ostatními. Kdyby jsou chyby, Klaus je Klaus a jeho převaha v české politice je drtivá.
Nečas ujišťuje, že se nic neděje, protože pakt se dá kdykoli připodepsat. Znamená to, že po příštích volbách, až ODS definitivně prohraje volby a ČSSD utvoří s TOP 09 koalici, Česko se k paktu připojí a ODS se konečně bude moci připojit ke své euroskeptické podstatě. Ale i pak bude hodně záležet na tom, jak to s eurem a EU jako takovou dopadne.
Pokud by se skutečně podařilo prosadit rozpočtovou kázeň a došlo na potřebné reformy, EU by měla jakousi naději na přežití nebo dokonce snad i na renesanci a prosperitu. To je však den ode dne méně pravděpodobné. O postoji k reformám svědčí i naše domácí situace, kdy deset tisíc progresivních studentů bojuje v ulicích za zakonzervování současného stavu. Někdo jim poradil, aby moc nehovořili o školném, a tak tedy tématem je akademická svoboda, přičemž je známé, že voleb do akademických senátů se dohromady nikdo neúčastní. Reforma, to je eufemistický výraz pro úspory a úspory jsou přijímány vřele, pokud se týkají někoho jiného. To platí v Česku stejně jako jinde. Řekové už vypálili část středu své metropole, aby vyjádřili svůj vztah k takto pojatým reformám.
Nečas a jeho ODS tedy hrají hru na pochod proti proudu. Ale už i Irové se rozhodli pro referendum. Jakpak asi bude reformy podporovat příští vítězná ČSSD?