Záběr Londýňana, který je nucen se svlékat do naha pod přísným dohledem černocha, který mu už sebral košili, pravděpodobně neobletí svět. Je politicky nekorektní a bude s velkou pravděpodobností ututlán. Svoji symboliku ale má a kdo ho stačil zahlédnout, jistě na něj hned tak nezapomene. Ale tohle politicky korektní tutlání je zametání pod koberec. Brzy nás zavalí lavina komentářů na téma, jak bída z lidí vlky činí a že na vině je konzumní společnost. Jenže kapka padá ke kapce a nahlodává krunýř odolnosti veřejnosti.
Co horšího, tohle pomalé kapání nepovede k nějakému rozumnému řešení, pokud nějaké existuje. Hrozí nebezpečí, že povede k uvolnění temných vražedných sil, které dřímou pod povrchem naší poklidné, krutými dějinami poučené společnosti. Je jen slabá naděje, že se to podaří včas zastavit a jedna z brzd cesty do pekel by měla být otevřenost. Britský premiér Cameron nemluvil pravdu, když výtržnosti označil za čistou kriminalitu. Ony mají jasný sociální a rasový podtext a evidentně ukazují na krach konceptu sociálního státu a násilné multikulturalizace. Státy se mohou ocitnout ve smrtelném nebezpečí ve dvou historických situacích, jednak jsou-li napadeny státem se zdrcující převahou, jako se nám to stalo v krátkém historickém odstupu dvakrát, ze strany Německa a pak Ruska. No a ten druhý případ nastává, když je stát natolik vnitřně oslaben, že nedokáže uhájit svoji podstatu proti destruktivním silám zevnitř. Na noc z úterka na středu je do ulic Londýna povoláno šestnáct tisíc policistů. To je zhruba početní stav jedné divize. Je to značná síla, ale potřebuje morální a politickou podporu. A nejen v Británii.