Neviditelný pes

ARCHITEKTURA: Vladimír Karfík vypráví

19.12.2017

„Architekt Vladimír Karfík vypráví“ je název knížky, kterou vydává Národní technické muzeum v Praze. Tu si budete moci zakoupit v muzeumshopu muzea v hlavní budově na Letné.

Vladimír Karfík

Rozhovor vznikl na počátku 90. let, kdy jsem se s prof. Karfíkem (1901-1996) sešel několikrát. Vzpomíná v něm na svá studia na pražské technice, na pobyt v Paříži, kde měl možnost pracovat u slavného Le Corbusiera (v té době ovšem ještě nebyl tak známý), navštívit Výstavu dekorativních umění a setkal se tam rovněž s Adolfem Loosem. Poté se přesunul do USA, kde měl to mimořádné štěstí, že se seznámil s nejvýznamnějším architektem XX. století Frankem Lloydem Wrightem, kde pak pracoval a účastnil se i výstavby jeho prvního ateliéru v arizonské poušti.

Baťův mrakodrap 2

Od počátku 30. let pak byl jednou z hlavních postav budování Baťova obuvnického impéria ve Zlíně, pro něž navrhl řadu staveb – od továren a obchodních domů až po kostely, nemocnice nebo vily. Jeho nejznámějším dílem je tzv. Baťův mrakodrap s pojízdnou pracovnou. Zhodnotil zde tak dokonale své zkušenosti z Paříže i USA. Mimořádně zajímavé jsou i jeho vzpomínky na Le Corbusierův zlínský pobyt.

Po válce pracoval Karfík v Bratislavě, kde byl též profesorem na technice. Velkých poct se pak dočkal především po roce 1989, kdy se stal mj. čestným členem Amerického institutu architektury. USA pak na stará kolena navštívil a prohlédl si mimochodem i Baťovu americkou továrnu, kterou kdysi projektoval. Karfík byl zábavný společník i po své devadesátce a řada jeho historek je skutečně unikátní. Knížka vznikla díky grantu, který se zaměřuje na propagaci a studium zlínské meziválečné architektury.Doprovází ji řada archívních fotografií.

Zde je krátká ukázka, kde VK líčí, jak na něj zapůsobila slavná pařížská výstava dekorativních umění:

ZL: Předpokládám, že jste tehdy viděl legendární Výstavu dekorativních umění?

VK: Viděl, ta byla v roce 1925. Běžel jsem tam hned, když jsem přijel do Paříže, a byl jsem tam pak celý den.

ZL: Nejvíc na vás asi zapůsobil Le Corbusierův pavilon...

Baťův mrakodrap 3

VK: L´Esprit Nouveau se jmenoval ten jeho pavilon - Nový duch - a to bylo skutečně zajímavé, byla to část kolektivního domu. Řešil to tak, že tam byla veliká terasa, která měla uživateli nahradit zahradu, představoval si těch dvacet poschodí a každý byt se svou terasovitou zahradou. Byly to vlastně dvojpodlažní byty. Když mnohem později stavěl kolektivní dům v Marseille, už ten motiv zahrad opustil. Le Corbusier také v tom svém pavilonu vystavoval Ville Contemporaine - Současné město -, to byl návrh z roku 1922, na ten pak už navázal ten konkrétní projekt Plan Voisin, na kterém jsem pak pracoval. Je zajímavé, že se tyto projekty týkaly centra Paříže, kde byly tehdy ty známé Les Halles - tržnice, Břicho Paříže. Tady přímo v centru chtěl Le Corbusier začít s přestavbou - hned vedle Notre Dame, Louvru a Hôtelu de Ville.

ZL: A na vás působily ty Le Corbusierovy projekty velkolepě, obdivoval jste je?

VK: Obdivoval, ale už tenkrát mi někteří lidé říkali, že určité věci nejsou reálné. Kupříkladu centrální náměstí obklopil mrakodrapy – pak tam byly i nižší domy - plno zeleně, bydlení a vprostřed toho náměstí udělal aérodrome, jak tomu říkal, letiště, kde měla přistávat letadla, tenkrát roku 1926 sice ještě dřevěná, ale přesto udělal jen 250 m dlouhou přistávací dráhu. To je rozhodně krátké a letadlo

mělo ještě prolétávat mezi dvěma mrakodrapy, což byla krajně riskantní věc. Helikoptéry samozřejmě ještě tehdy nebyly vynalezeny.

ZL: Byl tedy trochu fantasta.

VK: On byl fantasta.

Ilustrační fotografie Baťova zlínského mrakodrapu autor

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



zpět na článek