ARCHITEKTURA: Moderní architektura ve Slaném

I v menších městech se setkáme s kvalitními ukázkami moderních architektonických stylů

Už na sklonku devatenáctého století se v menších českých, moravských a slezských městech objevovaly velmi kvalitní budovy navržené předními osobnostmi naší architektonické scény. Stavěla se nádraží a k nim vedoucí noblesní třídy, na náměstí se objevovaly nové radnice a také záložny a banky, budovala se divadla nebo spolkové domy, sokolovny, školy, poštovní úřady a činžovní domy s obchody. Nedávno jsem byl ve Slaném – dvacetitisícovém městě ve středních Čechách, asi půl hodiny jízdy autem od Prahy. I tam tohle všechno najdeme. Projekty byly svěřovány významným pražským architektům a také místním rodákům, jako byli v případě Slaného třeba čelný představitel tzv. české neorenesance Rudolf Štech nebo Plečnikův žák z pražské Umprum Alois Mezera.

Pojďme se teď po městě projít a jednotlivé stavby si připomenout. Na Wilsonově třídě – bývalé Nádražní ulici - je nepřehlédnutelnou budovou neorenesanční nárožní dům z let 1879-1880 architekta Antonína Wiehla s bohatou výtvarnou dekorací, již tvoří sgrafita, technika, kterou si známý pražský projektant oblíbil. V metropoli v tom stylu navrhl například budovu městské vodárny vedle Karlova mostu – dnes Muzeum Bedřicha Smetany, několik činžovních domů nebo hřbitov Slavín na Vyšehradě. A samozřejmě známý vlastní dům na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice. Na Wiehlův odkaz navázal i jeho epigon Rudolf Štech, autor budovy s tanečním sálem, který tvořil součást někdejšího hotelu Bílý beránek (1884), a také projektant budovy Okresní hospodářské záložny se sgrafity Mikoláše Alše. Podobné Štechovy stavby zdobí také centrum Plzně. Naproti Wiehlovu domu pak najdeme další ukázku historismu – budovu Městského divadla z let 1881-1884, tentokrát v podání přednosty pražského stavebního úřadu Jindřicha Fialky, autora věže letenské vodárny nebo paláce Staroměstské tržnice v Rytířské ulici.

Vejrych

Honosnou Wilsonovu třídu uzavírá monumentální a bohatě dekorovaná budova Okresního domu z let 1900-1901, navržená prominentním pražským architektem Janem Vejrychem, autorem obdobně řešeného hotelu Paříž nebo několika nárožních paláců v Pařížské ulici v Praze z téže doby. Vejrychova zdobná neorenesance, doplněná již v detailu o secesní dekor a tradičně zakončená vysokou zvonicí, slavila na přelomu devatenáctého a dvacátého století velké úspěchy a autor byl často zván, aby v českých městech navrhl v tomto stylu radnici, záložnu nebo sokolovnu. Budovu slánského sokola ovšem projektoval další významný neorenesancista Jan Zeyer, stálý spolupracovník Wiehlův a bratr básníka Julia Zeyera. Tu ale v původní podobě neuvidíte, neboť byla ve dvacátých letech přestavěna Aloisem Mezerou.

Secesi ve Slaném reprezentuje pěkný dům neznámého autora U Lodi v Husově ulici s pěkně vyvedeným zaoceánským parníkem ve štítě nebo škola Na Hájích z roku 1912-1913 profesora pražské Umprum Ladislava Skřivánka, podivína, který kombinoval prvky secese s historismem a průčelí zdobil sgrafity a různými nápisy. V Praze navrhl například v tomto stylu podivuhodný činžák v Eliášově ulici č. 5 v Dejvicích nebo mohutnou dostavbu Všeobecného penzijního ústavu v Podskalské ulici na Novém Městě.

Stránský-Šlégl

Také v období první republiky se ve Slaném prosadili významní pražští projektanti. Školu na Masarykově náměstí navrhli Jaroslav Stránský a Josef Šlégl, Husův dům je dílem Josefa Blechy a rodinný dům v Máchově ulici projektoval tvůrce pražského krematoria Alois Mezera. To jsou vesměs stavby ve stylu moderního klasicismu z konce dvacátých let. Funkcionalismus pak reprezentuje velkoryse navržená budova gymnázia od Jaroslava Starého z druhé poloviny třicátých let a zejména mimořádně kvalitní objekt Městské spořitelny od Jana Rejchla, Gočárova žáka a spolupracovníka, který se uplatnil zejména v Hradci Králové, kde navrhl soud, banku i nádraží (s Václavem Rejchlem). Spořitelna na nároží ulic dr. E. Beneše a Palackého s červeným keramickým pláštěm a pískovcovou plastikou na nároží od místního rodáka, sochaře Václava Nejtka, pochází z počátku třicátých let. Rejchl je také autorem budovy slánské Umělecké školy. Práce špičkových pražských architektů pochopitelně inspirovala i místní projektanty a stavitele. Patřil k nim i dnes již zapomenutý Vilibald Hieke, autor kvalitních konstruktivistických staveb.

Slaný - Starý

Slaný - Rejchl 2

Proč jsem si vybral právě Slaný? Rád sleduju, co se staví v menších městech a městečkách, a potěší mne každá kvalitní novostavba, každá zajímavá revitalizace prostranství, náměstí nebo ulic. Moc takových domů a úprav ale bohužel nevidím. Přitom je na co navazovat, i na výstavbě těchto menších sídel se v minulosti podíleli přední architekti a dílo, které po sobě zanechali, je inspirativní. To se dnes děje jen sporadicky. Navíc o tento odkaz neumíme příliš pečovat, a tak řada kvalitních objektů buď mizí, nebo podléhá necitlivým přestavbám. Ve Slaném si alespoň svého dědictví váží (svědčí o tom i webové stránky města) a výše zmíněné budovy jsou v dobrém stavu.

LN, 21. 11. 2015
Foto autor

A na závěr pozvánka na letos možná poslední Psí vycházku. Povede částí Hradčan v katastru Prahy 6, zejména ulicí Na Valech. Sraz tuto sobotu 28. 11. v 10 hodin v parčíku na rohu ulic Badeniho a Na Valech (cca 3 minuty od Hradčanské).

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998