ARCHITEKTURA: Dvakrát z Německa
navíc nesplňovaly přísné ekologické normy. Zejména mladí lidé tuto oblast opouštějí a přesouvají se směrem na západ. Recept, jak situaci alespoň trochu zlepšit, je východoněmecká města nějak zatraktivnit. Modernizují se panelová sídliště nebo se paneláky rovnou bourají, opravují se historická jádra a památky, pro industriální architekturu – má-li nějaké hodnoty – se hledá nové využití. To je ale pořád málo. Jednou z možností je vytvořit v těchto místech něco mimořádného, novou moderní dominantu, na kterou budou místní pyšní a jež se stane atrakcí dané lokality. Je to samozřejmě drahé, ale myslím, že se to vyplatí. Pro české návštěvníky je to samozřejmě i téma k tiché závisti, protože některá takto vzniklá díla jsou skutečně velmi zdařilá… Se zájezdem po moderní architektuře, který v červnu organizovali dva její propagátoři, Dan Merta a Josef Vomáčka, jsme navštívili několik takových staveb. Rád bych se dnes zastavil alespoň u dvou.
V městě Desava (Dessau) ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko je nejen slavná meziválečná škola Bauhaus, o níž jsem psal zde, ale nově také areál Spolkového ministerstva životního prostředí. To by mohlo sice sídlit v Berlíně, ale jeho lokace je zvolena z výše uvedených důvodů záměrně mimo metropoli. Projekt je dílem známého ateliéru Sauerbruch Hutton. Jeho zakladatelé Mathias Sauerbruch a Louisa Huttonová se seznámili během studia na prestižní Architectural Association School of Architecture v Londýně. Sauerbruch poté pracoval ve studiu Rema Koolhaase, Huttonová u Alisona a Petera Smithsonových. V roce 1989 pak založili společný ateliér v Berlíně. Jejich nejznámějším dílem je nepřehlédnutelný mrakodrap GSW Headquarters poblíž bývalého přechodu mezi Západním a Východním Berlínem Checkpoint Charlie. Budova zaujala nejen svým tvarem, ale také důmyslným systémem barevných proměnlivých žaluzií, jež jsou typické i pro další projekty dvojice. Ty jsou představiteli tzv. „zelené“ architektury, v maximální možné míře šetřící energie.
To plně platí i pro desavské ministerstvo dokončené před šesti lety. Vzniklo na základě vítězného soutěžního projektu v bývalé industriální zóně na břehu řeky
Mulde. Stavba také integrovala původní nádražní budovy. Jedná se o rozlehlý objekt na esovitém půdoryse s přiléhající velkou prosklenou komunikační halou na výšku všech pater s fotovoltaickými panely. V podzemí jsou garáže, v přízemí přednáškové sály a místa pro styk s veřejností, v horních patrech pak kanceláře. V hale pak infocentrum a kavárna. Nechybí stromy, voda a keře, které zpříjemňují vnitřní atmosféru. Eko-architektura dvojice Sauerbruch – Hutton pracuje s přírodními motivy v kombinaci se špičkovou technologií. Výsledek je velmi sympatický a netřeba dodávat, že vše je dotaženo do detailu s německou precizností. I zvenku působí rozlehlý areál velmi příjemně, čemuž napomáhá kombinace dřeva a probarvených skel pastelových barev na průčelí.
Také lužicko-srbská Chotěbuz (Cottbus, Chóśebuz) ve spolkové zemi Braniborsko je město, které se pomalu probouzí. Vedle všudypřítomných paneláků z východoněmecké éry je tu řada památek, krásné historické náměstí Altmarkt i stále ještě omšelé periferie. Novou dominantou univerzitního kampusu u řeky Sprévy je samostatně stojící knihovna (celým názvem Informační, komunikační a mediální centrum Brandenburské technické univerzity – ICMC) z dálky připomínající starou pevnost. Má amébovitý půdorys a průčelí je tvořeno panely z mléčného skla s rastrem, vytvořeným ze vzájemně se prostupujících bílých znaků převzatých z různých abeced. K nebarevnému exteriéru je kontrastní pestrý interiér, kombinující červenou a zelenou. Sedm nadzemních podlaží propojuje dynamicky tvarované vnitřní schodiště. V přízemí je halový prostor s infocentrem, kartotékou a kavárnou. Studenti mohou pracovat uvnitř i v parkově upraveném okolí knihovny. Návrh netradičně pojaté stavby je dílem světoznámé švýcarské dvojice Jacques Herzog – Pierre de Meuron, k jejímž realizacím patří známé „Ptačí hnízdo“ – olympijský stadion v Pekingu (ve spolupráci s čínským výtvarníkem a disidentem Ai Wei-Weiem), fotbalový stadion Allianz Arena v Mnichově, Obchodní dům fy Prada v Tokiu, Caixa Forum v Madridu nebo nová filharmonie v Hamburku. Oba architekti obdrželi za své dílo Pritzkerovu cenu za rok 2001.
Na závěr si neodpustím povzdech. I u nás vzniklo několik architektonicky výrazných projektů veřejných staveb, jen málokdy se je však podaří dotáhnout do realizace. Mám tím na mysli nejen tolik diskutovanou Kaplického Národní knihovnu v Praze-Holešovicích, ale i „Černou kostku“ – tedy ostravskou knihovnu, brněnský koncertní sál, plzeňská galerie, olomoucké centrum středoevropského výtvarného umění… Ale pokud se to přece jen povede, vznikají kvalitní lokální dominanty, na něž jsou – navzdory počátečným diskusím – nakonec v příslušných městech pyšní (Národní technická knihovna v Praze-Dejvicích, most přes Labe v Ústí nad Labem, Univerzitní centrum ve Zlíně). Většinou však chybí víc odvahy a taky schopnost přizvat k soutěžím zahraniční architekty.
Foto Jana a Zdeněk Lukešovi
zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998