ARCHITEKTURA: Slovenská epopej 2

Minule jsem tu vylíčil první den našeho putování po moderní architektuře Slovenska (viz zde). Z Piešťan jsme druhý den pokračovali nejprve do komunistického ráje: Nové Dubnice. Toto městečko vyprojektoval jako vzorný příklad socialistické osady Jiří Kroha, hlavní ideolog tzv. sorely, tedy stalinistické architektury, která povinně ovládla naši scénu v první polovině 50. let. Vedle Poruby je N. D. druhou takovou komplexně řešenou (ale nakonec nedořešenou) obcí. Jsou tu různé věžičky, renesanční štíty s čučkami a sgrafity i mozaiky nad portály. Byla to ovšem předpaneláková doba a bydlí se tu asi dobře – hodně zeleně, loubí s obchody, lidské měřítko. Jen ta dekorace je poněkud bizarní.

Dále jsme pokračovali do lázní Trenčianské Teplice. To bylo zklamání: za bolševika se stavěla obří sanatoria bez ohledu na charakter malých lázní a o starší objekty se nepečovalo. Zajímavé jsou staré turecké lázně od Františka Schmoranze, zakladatele a prvního ředitele pražské Uměleckoprůmyslové školy, v pseudomaurském stylu (80. léta XIX. století) i hezká cihlová přístavba ze 30. let architekta Artura Szalatnaye-Slatinského.

Do TT jsme ovšem přijeli hlavně za jednou z hlavních staveb evropského funkcionalismu - lázeňskému domu Machnáč od pražského architekta a bonvivána Jaromíra Krejcara (1895-1949; prohýřil milionový honorář během týdne). Železobetonová stavba byla inspirována budovou školy Bauhaus Waltera Gropia v Dessau. Je to takový obrovský parník s pásovými okny, terasami-palubami i malými balkony. Dnes ovšem jedna velká troska – prázdná a zchátralá. Škoda – mohla to být hlavní dominanta lázní…

V TT je i pěkná vodárnička ve stylu art déco, secesní hotel, v němž teď bydlel host tamního filmového festivalu Gérard Depardieu… Další „hvězda“ architektury - slavné Fuchsovo koupaliště Zelená žába ve stylu organické architektury se prý rekonstruuje, každopádně jsme se k němu vůbec nedostali.

Další putování nás zavedlo do Žiliny, města, o něž dlouho pečoval slovenský nacionalista Slota, jehož fašizoidní plakáty nyní zaplavily celé Slovensko. Centrum je opravené, zajímavá je moderní tržnice a divadlo s travertinovou fasádou od opavského architekta Otto Reichnera (obě stavby z let válečných, tehdy se na Slovensku mohlo bez problémů stavět) a stavby místního funkcionalisty Michala Maximiliána Scheera. Nejvíc nás ale zajímala synagoga neologů z 20. let světoznámého německého architekta a profesora vídeňské (a poté i berlínské) akademie Petera Behrense (1868-1940), jehož turbinová hala AEG v Berlíně patří ke zlatému fondu moderní světové architektury. Synagoga dnes slouží dosti nedůstojně jako kino a není zrovna v nejlepším stavu.

Konečně jsme dorazili do (Turčianského Svätého) Martina. Tam je pěkná škola od Bohuslava Fuchse, několik budov Matice slovenské, Harmincovo Národné múzeum… Na hezkém starém náměstí zrovna Slováci chtěli slavit vítězství nad Paraguayí, ale prohráli. Je tam hezká skleněná kostka infocentra (arch. Dušan Maňák, Richard Lichý, Martin Pavelek, Roman Trizuljak, 2001-2002) a za ní podivuhodné náměstí s nákupním střediskem s betonovým rastrem a kašnou – vše řádně zchátralé, včetně laminátových přístřešků – leč zachovalé ve stylu tzv. bruselu z 60. let (arch. Ivan Matušík, 1965).

Příště se vydáme z Martina směr Tatry a zastavíme se i v letním domě TGM v Bystričke.

A teď ke druhé Psí vyjížďce na kolech (ta první ze Stromovky přes Tróju, Libeň, Karlín k Čechovu mostu se konala před rokem - viz zde). Uskuteční se tuto sobotu, tj. 10. 7., pokud ovšem nebude pršet. Sraz v 10.00 hod. na náplavce u Mánesa (Masarykovo nábřeží). Zkusíme jet do Bráníka. Cesta vede po bezpečné cyklostezce bez kontaktu s auty. Není to žádný závod, pojede se pomalu a cestou budou architektonické zastávky.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998