BEST OF HYENA: Za kandíkem

Na úbočí kopce Medník, nedaleko Pikovic, kvete na jaře kandík psí zub, vzácná a tudíž velmi přísně chráněná liliovitá rostlinka. Jako Japonci chodí obdivovat sakury, tak lidé putují za kandíkem, aby se pokochali jeho skromnou krásou. Chodívám tam s pejsky, ne snad, že by mi pomohli kandík najít! Ono to není vždycky jednoduché ho vystopovat. Je vzácný i na tom Medníku. Lidi ho tam chodí fotit, a tak jsem si odvodil zásadu, že kandík se snadno najde podle fotografa kandík fotografujícího. Jak ho ale najde ten první fotograf? Malá záhada.

Letos jsem se tam vypravil s Ljubou, v pondělí dopoledne. Žádní fotografové široko daleko! Jak kandíky nalezneme? Pejskové nám nepomůžou.
Nebylo třeba fotografů. Letos je úroda kandíků větší než obvykle a na své si přijde i pidlookáč mého ražení. Pěkně si tam kvetou a vůbec nejsou nafoukaní na to, že jsou ušlechtilí a vzácní a chránění. Dlužno kolem nich chodit po špičkách.

Že by fakt jaro?

Ale ano, jaro je tu. Před domem už odkvétají první krokusy a když se podívám na temnou hradbu lesa, vypadá jako plesnivá. To tam prosvítá první zeleň rodících se listejčků. Pro pejsky má jaro jediný praktický dopad, jsou víc zabahnění než kdy jindy. Včera jsme se vrátili domů. Ráno bylo docela chladno a bahno ještě nezřídlo, usoudil jsem tedy, že nemusím hnát pejsky do sprchy. Na otření tlapek stačí hadr. Výsledek? Pěkná hromádka bahna a trav, pozůstatek po výkopových pracech. Protože, jak každý pejsek ví, příchod jara znamená i příchod myšiček a myšičky je třeba vydolovat. Co s nimi potom? Na tu otázku nikdo neodpoví. To proto, že dřív než se vydolování myšiček podaří, přijde podzim a myšičky se odeberou kamsi do zimního království.

Už jsme je skoro vydolovaly...

První jarní den

Dobře, že je hezký první jarní den! Vyrazíme s pejsky na nějakou jinou trasu než obvykle, luk a polí je v okolí dost. Je třeba si mimořádný den nějak ozvláštnit. Tedy, já si to myslím, pejskům je to naprosto a opravu šumák. Až se vrátíme, budu hrabat trávník a to se jistě zalíbí Noře. Hrábě pokládá za nástroj k obveselení, připadají jí jako něco nadmíru směšného, stvořeného jen k jejímu obveselení. Bude překážet, dorážet, kousat, skákat a šlapat.
Namítnete, že ji mohu snadno zahnat domů a tam si lehne vedle Gari a bude koukat oknem, na mě, jak hrabu. To jistě mohu. Ale to by pak nebyla žádná oslava prvního jarního dne.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena