Zkáza pokračuje. Rozsáhlé plochy dubového porostu mezi Březovou a Oleškem vypadají jako les uprostřed zimy. Na některých stromech nevidíme už ani zbytky listů, všechno sežraly housenky bekyně velkohlavé. Lidový výraz mniška se týká té verze bekyně, která je zaměřená na jehličnaté stromy.
Housenek je teď pomálu, občas některou vidím plazit se po cestě. Zakuklily se. Včera jsem poprvé vstoupil do mračen drobných motýlků. Je to zoufalý pocit bezmoci. Naše pejsky baví hon za bělásky, mockrát jsem tu popisoval jejich pronásledování bojových motýlů. Těchhle drobných hnědavých motýlků či můrek si nevšímají. Nevšímají si ani sežraných stromů.
Což mají společné s majiteli těch lesů. Komu asi patří? Je těm majitelům naprosto jedno, že lesy hynou? Teď se ten les mihotá. Motýlci nakladou vajíčka a zadělají tak na definitivní vlnu zkázy. Pak tu bude mrtvý les.
Dobré ráno
Dnes v noci se vrací Ljuba z dovolené, my nějakou dobu vstáváme s pejsky sami. Za chvilku půjdeme na procházku. Do té doby se odehrálo několik drobných dějů. Nora se probudila první. Kvůli své tržné ráně na boku spí s trumpetou na hlavě – aby si ránu nelízala. Sundal jsem jí trumpetu, to probudilo Garinu, vyběhla ze svého pelechu a pak se obě začaly prát, jako vždy lehce, laškovně, rozhodně ne navážno. Pak jsem je vyhnal na zahradu, aby se vyčuraly. Gari se tam někde v křovinách ztratila.
Dal jsem jim do mističek granule, Nora snědla svůj podí, konečně nalezená Gari se nad misku postavila a hledala dlouho inspiraci. Mezi tím jsem si uvařil kafe a ukrojil chleba. Posnídal jsem a u kafe si četl Neviditelného psa. Na zahradu se vkradl kocour. Holky si ho všimly, s řevem se vyřítily otevřenými dveřmi a zahnaly ho. Pak se vrátily na svá křesílka a Nora tam honila mouchu.
Dobré, pohodové ráno.
Situační zpráva
Během dlouhého víkendu jsme vstoupili do druhého týdne hojení tržné rány na Norinčině noze. Rána se hojí velmi dobře, tedy: ta větší se už skoro zahojila, ta co je zašitá pěti štychy. Přitom jeden ten štych si snad vytáhla, čert ví, jak se to stalo, ale má tam uzlíky jen čtyři. Trošku horší je ta menší rána zašitá jedním uzlíkem – holt na tu si snadněji dosáhne jazykem, když unikne naší pozornosti, a blízne si. Toto je tedy dobré, horší je, že trošičku pajdá na pravou přední tlapku.
Poučení: s pejskama je furt něco.
Stehy vytaženy, ale…
Nora už nemá stehy, obě rány se pěkně zahojily, ta větší s pěti a menší s jedním stehem. Byla skoro vzorný pacient. Nebylo třeba jí dávat kornout na hlavu, jenom na noc. Tu poslední noc ani to ne.
Happy end, jako v thajské jeskyni? Jak se to vezme. Stehy vytaženy – a najednou si ránu začala lízat. Stačí ji mít minutu z dohledu a už tam jede tím svým blemsťákem. Takže žádná game is over, naopak, game is going on. S kornoutem na hlavě.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena