Ne, nemá to s úplňkem nic společného. Leda že by mělo.
Ono se tvrdí, že psi vyjí na měsíc. Nikdy jsem psa na měsíc výt neslyšel. Ostatně, ono to samo vytí je taky takové divné… Pejskové občas kvílejí, když jim něco je nebo když se těší na procházku a mají pocit, že zavazování tkaniček je pánovo zhola zbytečné zdržování. Copak já si zavazuju nějaké pitomé tkaničky, naříká nešťastný pes. Naprosto stoprocentní vytí však předvedla Gari předevčírem v noci. To bylo do úplňku daleko. Probudilo mě to - Ljuba byla na natáčení v Jablonci, zůstal jsem doma s pejsky sám. No a Gari vyla. Vstal jsem, šel jsem se podívat, co se děje… Nic se nedělo. To se jenom Gari něco zdálo.
Předpokládám, že se jí zdálo o Měsíci v úplňku.
Návrat z Cascais
Minulou neděli jsem odjel na služebku do portugalského Cascais a v úterý jsem se vrátil. Pejskové byli sami doma, Ljuba byla v práci. Přišel jsem domů a pejskové skákali a radovali se a vlnili se kolem mě. Nenapadlo mi vyčítat: kde jsi byl, pacholku? Jak to, že jsi nás tu nechal samotné tak dlouho? Pak jsme šli na noční procházku kolem našeho satelitu a vrátili se domů.
Nic mi nevyčítali. Mohl bych jim slíbit: pejskové moji, už nikdy nikam nepojedu!
Oni by mi to ale stejně nevěřili, tak jsem to raději nevyslovil.
Sušenky
Včera jsme hodně promokli, já míň, protože jsem měl na sobě pršák a pořádné boty, pejskové až na kůži. Když pobíhají po trávníku v Keltském parku v Břežanech, nezdá se, že by jim déšť vadil. To až v autě při cestě domů jim dojde, jak na tom jsou.
A začnou jedna druhou sušit.
Nikdy se mi nepodařilo ani Garině, ani Noře, ani nebožce Irisce vysvětlit, že jazyk je mokrý a že je coby osuška naprosto nevhodný nástroj. V tomto ohledu jsou pejskové nepoučitelní. Pokládají jazyk za univerzální nástroj, užitečný především k léčebným účelům, ale i jako osuška. Seděly tedy vzadu v autě a vzájemně se sušily. Doma jsem je dosušil ručníkem. Četl jsem jim na čele, co si myslí: to se ti to suší, když jsme se tak pěkně předsušily!
Dvakrát pořád dokola
Garina, kdo jiný, si zase něco udělala s drápkem. To je s ní pořád. Je to pošuk, který pořád lítá a čmuchá a všude leze, zatímco Nora kráčí a starostlivě kouká, co ta mladá zase provede.
Ve výsledku je to teď tak, že Nora pořád lítá a čmuchá a všude leze, zatímco Gari kráčí a starostlivě kouká, co ta stará zase provede.
A tak je to pořád dokola.
Včera jsme byli zase s Roníkem, byl čtvrtek. To je rozumný usedlý pán. Už se nepokouší s našimi slečnami dovádět. No a ony ho ignorují.
Je to usedlý pán a není s ním žádná legrace. I to je pořád dokola.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena