Odpoledne jsem štípal dříví. Odbočím, napadá mě, že je to vlastně zajímavý jazykový detail. Štípat dříví, nebo prostě dříví, to je dřevo určené ke spálení. Nelze říct, řezal dříví, aby si vyrobil skříň. Konec jazykového exkurzu, zkrátka, štípal jsem dříví. Však to znáte: rána, buch, kusy létají kolem, občas nadávám, když se špatně trefím a useknu špalek našišato. To vše pejsky rozčiluje a trochu taky leká. Ale zároveň přitahuje, přinejmenším Noru.
Dopadlo to tak, že jsem štípal dříví, Gari ležela v obýváku na svém alokovaném křesílku a Nora obcházela kolem, občas se šla podívat dovnitř, jestli ta Gari neleží na křesílku moc provokativně, a pak se zase zjevila, pozorovala mě a občas sebrala polínko a žvejkala ho.
Je to pomocník, ta naše Norinka, a nevím, jak bych to dříví bez ní doštípal.
Podezřelý strom
Z hloubi paměti mi vyplynula věta z kovbojky: štěkáte na nepravý strom, šerife! Tentokrát ovšem neštěkal šerif, štěkala naše Nora. V pozdním odpoledne se Ljuba věnovala své jarní činnost na rozhraní umělecké tvorby a sportu, zaštipovala výhonky tvarované borovice. Já asistuji v tom smyslu, že občas něco přinesu nebo odnesu. Nora pobíhá kolem a občas zaběhne do domu a přinese nějakého plyšáka, aby nás bylo na zahradě víc.
Kde je Gari? Ta už pochrupuje na pelechu, je přece už osm večer.
Najednou se Nora soustředí na strom, konkrétně na vrbu, a začne na ni přísně štěkat. Prohlížím strom velmi pečlivě ale hrom mě ťukni, jestli vidím cokoli závadného, kočku, kunu, i kdyby to ptáček vrabčáček měl být. Štěkání je tak naléhavé, že vyláká Garinu z pelechu a štěkají teď dvě.
Poučení z toho neplyne žádné, snad jen to, že tvarování bonsaií může za určitých okolností nabýt značně hlučné podoby.
Zdravotní buletin
Už dlouho jsem se tu nezmínil o bolavé tlapce naší Garinky. Především plyne to opomenutí z toho, že Garinka už nekulhá. Pak ale následují i jiné důvody.
Gari si rozřízla nohu v únoru a máme konec května. Nekulhá poslední týden. No a před dvěma týdny jsme nasadili homeopatika. To jsou ty medikamenty odsuzované coby podvod a humbuk, medikamenty s minimálním obsahem léčivých látek. Pokud fungují, pak je to autosugesce, říkají autority a ve věcech medicinálních autoritám věřím a netíhnu k pavědeckým metodám a léčitelství a alternativním metodám.
Co je to ale platné, když měla Gari půl roku bolák na boku, po homeopatikách jí zmizel a když jsme jí je přestali dávat, zase se objevil a po opětovném nasazení zmizel úplně. No a teď přestala kulhat. Ta věc se jmenuje Arnica Montana a je proti zánětům.
Podvod? Podstatné je, že Gari nekulhá. Vesele běží vstříc novému střetu s realitou. A budou další zdravotní buletiny...
Jak kdo
Přijíždím s pejsky k louce u Oleška. Je tam Josef s Fanánkem a Pepinkou. Pepinka nás zahlédne a běží k autu. Fanánek opatrně přihlíží. Zastavím, vypustím Garinu a Noru. Garina běží k Pepince. Nora pozdraví Fanánka a Fanánek kouká, kdy mu Josef hodí tenisák.
Zvláštní je, že z toho nikdy nevznikne pořádná psí mela. To je asi tím, že v téhle osvědčené čtyřsestavě chybí pátý element, totiž Bertík. To byl ten správný sjednocující prvek. On totiž běhá tak rychle, že dokáže všechny oběhnout a zaujmout. Je to Bertík Všudypřítomný.
Musí ale být fyzicky přítomen, bez něho jsme atomizováni.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena