Koupil jsem pejskům hračku. Tedy, dvě hračky: dva házecí míčky, takovou tu kouli s popruhem, ten popadnete a tu věc hodíte a pejsek letí jako šílenec a chytne to a přinese vám to a pak čeká, že mu to hodíte znovu. Skvělá věc, nepochybně skvělá pro pejska.
Máme dva pejsky. Koupil jsem ty věci tedy dvě. Idea: hodím, jeden poběží, hodím druhý, druhý poběží. Bude to takový kolotoč, uvedu pejsky do pohybu, proběhnou se a bude to zábava.
Teorie pěkná.
V praxi to vypadá tak, že hodím míček, oba vyběhnou, perou se o míček, když hodím druhý, pustí ten první a perou se o druhý. Princip „každý má svůj“ padl. Je zde princip „chci ten, co má on (ona)“.
Nicméně skvělá věc to nepochybně je, pro oba pejsky.
Snadno oklamatelná
Garinka na procházce běhá po čtyřech a běhá o sto šest, jak k tomu byla zrozena. Kulhá už jenom doma. Nevím, zdali kulhá, jen když se na ni někdo dívá, pak by to bylo kulhání demonstrativní. Možná kulhá doma pořád.
Buď jak buď, pan doktor jí předepsal prášky a už týden jí je pečlivě dáváme. Malý prášek dvakrát denně a velký jednou, navečer. Balíme je do plátkového sýra.
Ještě se nestalo, že by Gari tu lest prohlédla. To Nora, když dostává prášky, a stalo se to už několikrát, dokáže v tlamě vyseparovat pilulku a koutkem ji vypudit. Dělá to velmi šikovně. Dobře, že svoje zkušenosti nepředává dál. Gari je do všeho hr, do plátkového sýra i do běhání. No a ty prášky jsou do značné míry důsledek toho, jak je do všeho hr.
Být vyšší
Jsem o nějaký metr třicet, metr čtyřicet vyšší než naši pejskové. Tím pádem toho víc vidím. Tak třeba dnes: vypustil jsem Norinku do předzahrádky – Gari jen vystrčí čumák nad hranici prahu, má na něm teploměr, ten změří teplotu a přiměje ji stáhnout se dovnitř domu. Nora se vyčurá a začne zkoumat, kde se schovává kočička, tu objevila zase svým čumákem. Krouží po předzahrádce, čenichá – a já zatím stojím ve dveřích a vidím kočičku, jak se naparuje na vrcholku zděného sloupku plotu naproti přes ulici.
Mít tak její čich, napadá mě. Třeba bych snáz našel mobil s vypnutým zvoněním, když ho hledám.
Být tak o metr čtyřicet vyšší, mohlo by napadnout Noru. To by se pátralo po kočičkách.
Ale Noru to nenapadne. Jednak na napadání abstraktních úvah nemá hlavu, jednak na to nemá čas. Musí pátrat po kočičkách.
Hlučná činnost
Odpoledne jsem vertikutil trávník. On je po zimě drobátko zhuntovaný, a tak mu to provětrání myslím prospělo. Pejskové se prací nezúčastnili, je to činnost hlučná.
V podvečer jsem kutil kolem dřevníku, budoval jsem tam příčku, abych oddělil suché dříví nanosené z lesa nově od dřeva nanoseného dříve a nyní používaného. To je činnost tichá, řezal jsem pilkou a vrtal nebozízkem a šrouboval šroubovákem.
Gari zůstala doma na kanapi, Nora mi pomáhala. Pobíhala kolem plotu a řvala na kolemjdoucí. Její pomáhání je činnost hlučná.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena