Konec neúplatného, respektive neúplatné. Garinka opravdu není asketa a misky si neodpírá, ale venku, tam ona spěchá. Na přivolání přiběhne, to ano, ale frolíčka si nevezme, na to nemá čas. Spěchá někam jinam, je v ustavičném pohybu. Naopak Nora si svůj honorář vybírá pečlivě a když náhodou mi frolíci v kapse schází, dívá se vyčítavě.
Teď se ale něco v Garině hnulo, snad pochopila, že na těch honorářích něco je a že se dá docela dobře spěchat a ještě dostat zaplaceno, zkrátka – zavolám, Gari přiběhne a hned hubu otevřenou, přiběhla jsem, tak zaplať.
Nenamítám, jsem rád, že to funguje, jak má, a nechci nikomu zůstat dlužen, ani pejskovi. Jen jsem pokládal za nutné to zaznamenat.
Pořádný pes
Co je to pořádný pes? Na to asi bude hodně názorů. Je to ovčák nebo doga, bernardýn anebo jezevčík, který se nebojí utkat s liškou v noře? Shody asi nedojdeme. Já si myslím, že pořádný pes musí mít plácací uši, dlouhé nohy a musí být dva. Ale narazil jsem i na jinou definici: Pořádnej mes mě musí vyvléct z hořícího domu! Tohle mi leží v hlavě. Máme pořádného dvojpsa? Odpovídají Gari a Nora téhle definici? Přiznám, že mě to ale nezajímá tak moc, abych se odhodlal k praktickému ověření.
Když jsou pejskové pryč
Pejsky má půjčené do zítřka Anna Marie. Není to nic osudového. Prostě, pejskové jsou pryč. Seděli jsme večer u krbu a co chvíli mi oči sklouzly na psí křesílka. Byla prázdná. Pokaždé jsem se lekl. Pak později, šli jsme spát. V pelechu se nechoulily postavičky, psí deky ležely splihle, žádná hnáta nevyčuhovala. Ráno nikdo neskáče kolem postele, nikdo se neraduje, že se půjde ven.
Dům je najednou prázdný. Až k nevíře, jak ho dovedou zaplnit dvě osoby s tak nepatrným tělesným objemem. A to jsou domy, kde NIKDY není žádný pes.
Tohle nedovedu pochopit.
Za Fanánkem
Už dlouho jsme nepotkali Fanánka, až tuhle: vidím povědomé auto, za volantem Josef. Zastavil, prohodili jsme slůvko a pejskové taky: Fanánek seděl s Pepinkou vzadu v kufru a Gari s Norou se na něho dobývaly!
Už to hrozilo převržením, když se čtyři psi, no, tři a půl, Pepinka není moc velký pes, dají do práce, dokážou divy. Josef tedy nastartoval, rozjel se a Gari s Norou auto pronásledovaly.
Moc daleko ne. Honit kocoura je mnohem zábavnější.
Štěstí, že se to nestalo včera, když bylo to náledí. Pěkně se jim rozjížděly na chodníku z cihel lícovek tlapky. Bylo to i směšné, ale mně moc k smíchu nebylo. Taky mi ujížděly tlapky...
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena