Rony je veliký chlupatý pes. Ne snad, že by nedokázal běhat, to on se dovede rozběhnout a upaluje za Garinou velmi zdatně a překvapivě dlouho. Dnes mu to upalování moc nešlo. Ostatně, Nora s Garinou na tom nebyly líp. Celá ta trojice se ploužila lesní Březovskou cestou jako tři mátohy.
Když jsem pak Ronyho vrátil domů, hned zamířil do svého kotce a plácnul tam sebou na holou zem. Napadlo mě, že bych ho mohl příště ojet mašinkou a ten kožich mu sundat, ale uznávám, že to není moc dobrá idea.
Konec konců, moje holky mají srst kratičkou a když jsme přišli domů, plácly sebou na podlahu zrovna tak, jak huňatý Rony.
Hrdá Gari
Cvičení poslušnosti, to je denní chleba majitele psa, pokud nechce mít se psem potíže. Základem jsou pamlsky, u nás jsme zavedli frolíky, ty suché masové minikoláčky. Má je ráda Gari zrovna tak jako Nora. Ani jedna, ani druhá nikdy neodmítnou. Leda...
Dejme tomu, že zavelím Sedni. Holky si sednou. Dám frolíka Noře, vezme si. Dám ho Gari, hrdě odmítne. Odvrátí hlavou. Chová se jako vévodkyně, kdyby jí chtěl někdo dát pětikorunové dýško.
No tak dobře, Gari, dávají, nebralas. Hlavně ale, že jsi poslechla, o to jde především. Možná, že jsem dokonce hrdý, že mám tak vychovaného psa.
Hlučná sklenice vody
Postupem času Nora dospěla k názoru, že jsem muž nabitý dramatem. Každý můj pohyb, každé gesto a někdy i úklona hlavy v ní mobilizuje aktivitu. Když se jdu do koupelny napít, vstávám pomalu jako Golem, ale ona si myslí, že na zahradu vtrhla tlupa leopardů a že s nimi jdu zápasit. Kdyby u toho aspoň tak neječela!
Garina neječí, ale běží s ní. Pokukuje po ní trochu nechápavě, ale nechce o nic přijít.
Co kdyby na zahradě byla opravdu tlupa leopardů? Nepochybuji, že by nechaly na mě úkol je všechny zakousnout, jednoho po druhém. Ale bavily by se ony, ne já.
Prasátko, pejsek a krokodýl
Tahle trojice, to jsou oblíbené hračky našich pejsků. Krokodýla pravidelní čtenáři už znají. Tehdy ještě Noře – Gari byla na psích houbách, tedy nebyla ještě na světě – přivezl krokodýla z Ameriky Vašek Větvička. Občas se korespondenčně divil, že krokodýl ještě žije svůj život plyšové hračky, že ho Nora nerozsápala. On kupodivu žije dodnes, a jsou na něho dvě! Pejsek, to je krokodýlovo alter ego. Taky je to něco jako rukáv z nožičkami a hlavou, zato prasátko je realisticky pojaté, růžové a pěkně kulaťoučké.
Každý večer sbírám krokodýla, pejska a prasátko po zahradě a nosím je domů. Následujícího dne je Gari s Norou zase vytahají. Koloběh plyšáků, i to je obraz koloběhu života. Mimochodem, ten krokodýl, zdůrazňuji, že je to něco jako rukáv z nožičkami a hlavou, je částečně i moje hračka, pokud se to tak dá říci. Když si chci odpoledne schrupnout na kanapíčku, přikryju si krokodýlem oči. On je nasáklý psinou a mě ta vůně uspává.
Půlrok a rok
V jezírku máme šest kapříků. Půl roku je krmíme, pak jdou spát, zalezou do kouta a půl roku se nehlásí. To je pak takový hubený půlrok. Léto bylo – a dosud je – teplé, takže jim chutná znamenitě. Stačí, abych vyšel na terasu, a už se hrnou, udělají půlkruh a civí na mě s otevřenými hubami.
Jsou to hloupé ryby. Ona totiž Gari nebo Nora, když se přijde z jezírka napít, taky se kolem ní shluknout a s otevřenými hubami čekají, že jim nasype granulky.
Tak to se fakt nedočkají. Pravý opak pravdou. Kdybych umožnil Garině nebo Noře přístup ke granulím, ryby by měly hubený celý rok.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena