Psal jsem tu několikrát, jak Garině mizí následkem aplikace homeopatik Graffites a Thuya Occidentalis ředění 9 bolák na noze. Červíček ve mně hledal a vyhlodal pochybu, že to mizení je důsledek toho, že se bolák zmenšil natolik, že si ho přestala všímat a okusovat.
Pilulky jsme vypotřebovali a nové neobjednali.
Bolák zase začal růst.
Co dál? Je to prosté. Zítra objednám další balení obou homeopatik. Podotýkám, že jsem vůči hokusům pokusům skeptik a miluju E.A. Poea, který si z homeopatie dělal srandu už skoro před dvěma sty lety. Ale Poe je mýtus a Garinka je živá bytost a homeopatikum jí zjevně pomáhá.
Dnes malujeme
Malovat se bude větší část přízemí, tedy obývací pokoj, kuchyň a chodba. Večer jsme vyklízeli nábytek a dnes ráno snídali podmínkách více méně polních. Za chvilku se seberu a odvezu sebe i pejsky do své pracovny v Břežanech.
Nevím, jak pejskům vysvětlit, že ta změť nábytku v místnosti související s obývákem je pouze dočasný jev. Ano, jsou tam jejich křesílka, jenže sražená ke zdi, oni na ně sice mohou, ale nevidí z okna, zkrátka, všechno je jinak.
Všechno jinak, to je přesně to, co pejsek nemá rád. Já taky nemám, přiznat to ale nemůžu. Nejsem pejsek.
Odjedu tedy do Břežan a tam pohromu společně přečkáme. Tam je všechno tak, jak to má být. Večerní uklízení, to už se nějak přežije.
Malovací den
Strávil jsem ho v Břežanech, ve své pracovně. Pejskové se mnou. Doma se malovalo. Výsledek? Žena umordovaná, ta hájila dům ve Zvoli, já na tom nebyl o moc líp. Pejskové netrpěliví, čtyřikrát jsem s nimi musel obejít Keltský park. Pravda, udělal jsem si práce na tři dny dopředu.
Takže, ve výsledku, kdo se nejvíc napracoval?
No přece my, odpověděly by vám Garina s Norou.
Velmi složitá příhoda s klíči
Takřka před měsícem jsem tu referoval o výletě s koncem nikoli ideálním. Stručně shrnu – na výletě s pejsky, na kolech, jsem uložil klíče od auta a od bytu plus přívěsek s fleškou do taštičky pod sedlo kola. Po hodině jsem zjistil, že taštičku pod sedlem nemám. Klíče fuč. Po týdnu jsem tu referoval, jak jsem se znovu vypravil na místo ztráty a tam se Garina vyválela se sračkách a smrděla jak čertova čepice. Mezi tím jsem v servisu objednal nový klíč k autu, v pátek má dojít k výměně.
Zpátky do přítomnosti. Život jde dál, s pejsky chodím do lesa, odpoledne je venčím na kole. Včera jsem píchnul v lese, posléze se ukázalo, že jsem si vrazil do zadního kola akátový trn. Řešil jsem to nejdřív pumpičkou, pak jsem se odhodlal vyměnit duši - v garáži jsem měl rezervní. K tomu ale potřebuju monťajzny, páčidla. Ve skřínce na nářadí jsem je nenašel. Napadlo mě, že by je mohla mít Ljuba v taštičce pod sedlem svého kola.
Otevřel jsem tedy její taštičku a v ní objevil... ty klíče.
Nikdy jsem neměl taštičku pod svým sedlem! Ty klíče jsem strčil Ljubě do taštičky. Kdybych nebyl píchnul, našel bych je... až za dlouhou dobu. Až bych někdy v budoucnu píchnul.
Díky tobě, spásný akátový trne!
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena