BEST OF HYENA: Jak jsem jel dělat chytrýho

Jel jsem do Prahy dělat chytrýho do televize. Měl jsme tam být v 18.15, cesta trvá ze Zvole na Kavky pětadvacet minut, takže pět minut rezerva, odjíždím v 17.45.

Jenže do toho se nějak zamíchaly holčičky Dominika se Sárou, Dominika jela se mnou, Sáru jsem posílal domů, vycházely domovními dveřmi, ale pejskové byli na zahradě, takže jsem je musel chytat a honit dovnitř a když se to povedlo a zahnal jsem je do patra, abych mohl zapnout ostrahu přízemí, ukázalo se že Sára zůstala před barákem a nikdo jí neotevíral. Bylo tedy třeba volat maminku, která byla za rohem na procházce s pejskem Sally. Takže jsem si nevšiml, že je puštěná voda z hadice a když se pak vše uklidnilo a já mohl odjet, volali z pultu ochrany, že troubíme a co se děje. Musel jsem se tedy vrátit, odbezpečit, pořádně zavřít dveře na zahradu, zase zabezpečit a odjet. A voda pořád tekla z té hadice.

Vše dobře dopadlo, maminka vodu zastavila, Sáru odchytila, pejskové nezešíleli a bezpečáci zůstali na služebně.

A já odehrál roli chytrýho, aniž kdo měl tušení, jaké úžasné děje se právě odehrály.

Tohle na vás platí

Ano, tohle na vás platí, pacholci: vedro. Svět neviděl tak zhodnělé psy. Procházka s nimi se stává skutečnou procházkou a dávají najevo, že stojí o co nejkratší trasu. V závěru, kdy je třeba vyjít z lesa na silnici, nechávám pejsky sedět na cestě a vyhlédnu, jeslti nejede auto. Pak dám povel vpřed.

Za normálních okolností SMP (Standardní Mizerné Počasí) vyrazí, přestřelí silnici a honí se v prostoře, které říkáme Beníčkova louka a dnes je to Beníčkovo pole – pojmenováno po pejskovi Benovi. Dnes se z lesa vybatolí dvě mátohy a cupitají po chodníku k domovu. Vědí, že je tam čeká předsíň s dlaždičkami a na ně se připlácnou a budou se chladit.

Možná propadají beznaději a myslí, že to tak bude pořád. Těžko jim vysvětlím, že obavy toho druhu jsou nemístné. Jestli je něco jisté, tak to, že nás dříve či později čeká SMP.

Kliďas

Přiznejme, že pro takový výkon je třeba značné míry klidné krve v žilách: sedím na sloupku plotu a pode mnou – ale ne moc hluboko pode mnou – dvě psí megery. A já budu sedět a klidně jim budu koukat do rozšklebených tlam.

Tak chladnokrevných kocourů nebývá mnoho. Obvykle setrvají na sloupku pár vteřin a seskočí. Tenhle byl tak laskav, že setrval tak dlouho, než jsem stačil z kapsy vytáhnout mobil, abych pořídil fotodokumentaci. Která mimo jiné dokázala, že Nora je přece jen o něco delší než Gari.

Nora je vyšší

Cibrání tepla

Cibrání, to je úžasné české slovo. Jeho původ neznám, význam ano – drobné a dlouhodobé utrácení obsahu. Nesu džbán a vycibrám z něho půlku obsahu. V zimě mám vytopený pokoj na příjemnou teplotu, ale couráním semo tamo a otevíráním a nedovíráním dveří z něho teplo vycibrám.

Anebo naopak, je léto a venku panuje vedro a uvnitř je příjemný chládek a nechutný čtyřnohý ušatec každou chvilku vrazí frňákem do dveří a otevře je a pouští horko dovnitř. Čili vycibrá chládek.

Je to dáno konstrukcí dveří. Takzvané balkonové dveře nemají z důvodů mně nepochopitelných normální zámek a kliku z obou stran. Mají jen jednu, třípolohovou, aby to všechno bylo složité a drahé.

A aby pejskové mohli cibrat teplo...

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena