BEST OF HYENA: Narůstá opatrnost

Je to už skoro týden, co se Gari poranila v lese, a pořád nevíme, zda jí tu díru do těla udělal klacek anebo kanec. Spíš si s Ljubou myslíme, že druhá varianta je ta reálná, ale na výsledku to nic nemění. Jsme ve fázi, kdy se už nebojíme gangrény, rána se hojí, byl jsem s Gari na kontrole a vytáhli jí kanylu z tlapy... a Gari má na hlavě plastový kornout, aby si nevytahala trubičky z boku.

Říkáme jí, že vypadá jako space dog a Anna jí vzkazuje „í tý foun houm“, nicméně to všechno Garince nezlepšuje náladu. Dneska jsme ji učil, jak se s kornoutem na hlavě nažrat – neopírat se okrajem o misku. Nora se jejího kornoutu částečně bojí. Nicméně, kdyby Nora nosila kornout, nemusela by ona a my s ní zápasit tři měsíce s ránou na tlapě, která jí tam vznikla v důsledku olizování pidiranky po kanyle, když jí dávali kapačku v červenci.

V červenci... Nějak jsme na té veterině moc doma. Však taky Gari už tu adresu zná a když jsem dneska před veterinou zaparkoval, nechtěla z auta a musel jsem ji tahat

S tím ven nepůjdu.

Svět s kornoutem na hlavě

Je to svět plný útrap. Gari má na hlavě kornout, aby si nelízala tlapu, do níž měla vraženou kanylu, a hlavně, aby si nevytáhl trubičku, kterou z ní odsává odsávačka plyny a tekuté nepřístojnosti. Ráno jsme se s Ljubou dohodli, že půjdeme na procházku separátně – já pojedu na kole, vezmu Noru a ona se vypraví za námi s Gari.

Jenže Gari chytla stopu a já byl s Norou na konci Myší louky v místě zvaném U dubu a slyším dupy dup, ohlédnu se, a řítí se Gari s kornoutem na hlavě za svou kamarádkou a v pozadí slyším kvílení „Gari, ke mně“.

Takže to bude chtít důmyslnější logistiku a důslednější rozdělení. Odpoledne jsem byl s Norou, Gari a Roníkem, jenže Roník a Nora nejsou ty správné milosrdné sestry, berou Gari jako parťáka a její kornout za něco, co je má rozesmát.

Takže znovu: sami s Gari, pomalu, důstojně, s kornoutem. Život není peříčko.

Ona morduje kelímek... a já nemůžu....

Zpráva o zdravotním stavu

Je to jako u dvora Jeho Veličenstva, ale proč ne? Garinka je přece princezna. No a protože ji minulou sobotu, jak jsme přesvědčeni, poranil kanec, následovalo léčení a to má vývoj, chválabohu pozitivní.

V sobotu ji na veterině zbavili odsávacího drenu – to byla trubička zavedená do rány a připojené k jakési plastové harmonice, která měla odstraňovat z rány nepravosti. Celá ta věc očividně nefunguje a byl jsem moc rád, když ji pan doktor Gari odebral. Dlužno ještě poznamenat, že se Gari chovala statečně, ani nepípla a když bylo po výkonu, běžela se podívat vedle do kuchyňky, jestli by se tam nedalo něco vysomrovat.

Když už jsem jel na veterinu, vzal jsem Noru, protože už byl termín na očkování. Její chování? Klepala se, až jí cvakaly zuby. Mezitím se Gari vrátila z kuchyňky s nepořízenou.

Odváděl jsem ty dvě, hrdinku i poserku, na vodítkách. Táhly mě, že kdybych měl na zádech padák, vznesl bych se nad střechy.

Ani hrdinové nemilují veterinární kliniku.

Do některých situací se Gari neplete, je na sebe opatrná.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena