BEST OF HYENA: Lovec

Oba jsou lovci, Nora i Gari, jenže Nora loví jenom venku: bojové motýly, myši a ráda pronásleduje kosáky, když jí v nízkém letu nad loukou předvádějí, co je to vysoká pilotáž. Gari loví pořád a všechno, nejraději v kuchyni. Už je krok od objevu, jak se otevře výsuvný koš na odpadky, kde je spousta zajímavých věcí. No a má v merku plochu kuchyňské linky. No a protože je to rodilý lovecký pes, nese mi ukázat, co ulovila.

Podívej, jakej pěknej sejra jsem ti přinesla!
Na to musím odpovědět citlivě a pedagogicky. Pochválím, odeberu sejra a umístím ho na vyvýšené místo.

V příští fázi narostou Gari křídla a naučí se létat.

Ljuba má výstavuv Portheimce

Portheimka, to je klasický zámeček na Štefánikově ulici v Praze 5, kousek od Anděla, od úterka do neděle je výstava otevřená od 13 do 18 hodin. Ljuba tam vystavuje cestovací fotky z Afriky, Ameriky, Asie a Evropy. Naproti Portheimky je park a uvnitř je i kavárna, takže je to tam super. Výstava je prodejní za rozumné ceny, nanejvýš 950 za velkou vystavenou fotku. Nejradši mám tuhle:

Hrací pejskové

Pro Noru to býval Fanánek a poté Míša. S Fanánkem nahoru a dolů po strmých úbočích Zlatého údolí, říkali jsme jim lanovka, jak tam kmitali přes vrstevnice. Míša zase mistrně kličkoval mezi stromy a chvilku honila Nora jeho, chvilku on ji, jak to ve hře má být. Fanánek se znavil a s Norou a Gari je ochoten se honit leda Bertík, Fanánkův soused. Jenže je malinkej a není zde stálousedlík, objevuje se občas.

Spolehlivý společník je teď Ronny, půlmetrákový leonbergr. Je mu deset měsíců a honičky s těmi megerami ho baví. Nu, udělejme všechno pro to, aby mu to vydrželo.
Toto je pozitivní vyjádření skepse.
Hrací pejskové přicházejí a odcházejí, jen ty bláznivé běhací pointry zůstávají. Tedy, nezůstávají: jsou v trysku.

Dobrý nápad

Vycházka to byla společná, Gari s Norou a Ronny, desetiměsíční leonbergr. Roník je nadšený zejména z Gari. Holka už dohárala a dávala mu kouř, i dokud hárala, mlátila tlapkami a kousala ho, když se k ní chtěl přiblížit, náklonnost zůstala. Kam Gari, tam Ronny.

Udělali jsme pěkný okruh lesem a vraceli se po poli zvaném Motýlí louka – dřív tu bylo naseto něco nízkého, lítali tu běláskové a Nora, tehdy ještě bez Gari, je pronásledovala. Letos tu byla pšenice, zbylo strniště a Motýlí louka se stala tak trochu myší planinou. Ctěme však geografické názvy. Zkrátka, na Motýlí louce objevily naše holky ústí myší nory a začaly hrabat.

Ronnyho hrabání nebaví. Pobíhal kolem nich, kroužil a jak tak kouká na jejich zadky vystrčené k nebi, najednou se zastavil, osvítil ho duch svatý, pojal inspiraci a nejdřív opatrně a pak už náruživě začal pohybovat pánví dopředu a dozadu. Bylo na něm vidět, že je nápadem nadšený.

Najednou se zarazil, podíval se na mne a v očích jsem mu vyčetl otázku:

Pane... copak on to už někdo vynalezl přede mnou?

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena