BEST OF HYENA: Řev šelem

Byla to chvilka leknutí. Gari s Norou zaběhly do lesa a já za nimi zůstal asi sto metrů. Jel jsme zvolna na kole po polní cestě. Uslyšel jsem štěkot, hluboké hrubé hlasy. Šlápnul jsem do pedálů, co to šlo. Jistě to byly vlčáci a napadli mi naše hodné neperoucí se pejsky! Les se blížil. Napínal jsem sluch, jestli se neozve nějaké vyděšené kvíknutí ohrožené fenečky.

Vjel jsme do lesa.
Z řvoucích vlčáků se vyklubaly naše mírné, neperoucí se fenečky. Dorážely na dub a nahoře na větvi se třásl kocour. Tak jsem aspoň tu scénku vyfotil mobilem, jak jen to šlo v tom tmavém lese. Nikdy bych nevěřil, že dovedou tak hromsky řvát. Na mě neřvou. Nejsem kocour a nesedím na větvi.

Nahoře je kocour

Odchod do ilegality

Gari hárá už dvanáctý den a to už je nebezpečný čas. Ještě minulý týden reagovala na milostné návrhy leonbergra Ronyho vrčením a kousáním, ode dneška by to mohlo vypadat úplně jinak a opravdu nestojíme o košík plný strakamakatých štěňátek. Takže dnes ráno se s psíky vypravím do pustin za obcí Okrouhlo, bohem i lidmi opuštěných. I když, znáte to: můžete s hárající fenou odejít na poušť Kalahari a on, kde se vzal, tu se vzal, vyloupne se za dunou veselý voříšek a neštěstí je hotovo.

Tedy, neštěstí. Jak se to vezme. Konec konců, to je smysl života. Replikovat se a ztratit se z parády.

Umění se prosadit

Někdy si beru Gari a Noru do pracovny v Břežanech. Mám tam ještě po Irisce psí pelíšek a navíc teplou deku. Nora ráda lehá u prosklené stěny a dívá se na kruháč u zámku, na rybníček a na autobusovou zastávku. Pozoruje lidské hemžení. Takže jsem jí ustal tu teplou deku, aby ležela na měkkém a teplém. Gari raději leží na pelechu nedaleko mého psacího stolu.

Posledně to bylo jinak. Taky Gari chtěla pozorovat a protože ona se opravdu umí prosadit, hned se uvelebila na Norinčině dece. Nora, ta hodná Nora, si lehla na holou podlahu vedle ní.
To mi přišlo líto, takže jsem přestěhoval pelech od stolu ke skleněné stěně. „Tady si lehni, Norinko,“ řekl jsme vlídně.
Na to hned reagovala Gari a přestěhovala se z deky na pelech. Nora ulehla na deku a pak obě pozorovaly lidské hemžení.
Já pozoroval psí ležení a přemýšlel o tom, jak se kdo dovede prosadit.

Kosa na kámen

Nora je opatrná, ovšem Gara se nebojí ničeho. Vlčanda Ketty nahání Noře hrůzu, Gari klidně vleze Ketty na pozemek a vlezla i do baráku a sežrala Ketty svačinu z misky. Včera poprvé, v lese u Markoviček. Jdeme, psíci vpředu a najednou štěkání, nějaká paní lamentuje a Gari s Norou prchají a za nimi se ženou dvě psiska.

Nebyli to ani vlčáci ani ridgebackové ani pitbulíci, byli to dva pejskové zhruba stejné velikosti, jako jsou Gari s Norou, jeden bílý, druhý hnědý, ani jsem si nestačil všimnout, co to bylo za rasu, pokud to nějaká rasa byla. Jenže strašlivě štěkali, kdo by se nepolekal?

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena