Jdu a slyším, jak Ljuba volá: Co mám dělat?
Muž by si měl vědět v takových případech rady, ale přiznám, že jsem selhal.
Gari přiběhla, v hubě měla ulovenou myš, složila ji Ljubě k nohám a předpisově si sedla na patičky. Kdo ji k tomu vycvičil? Matka Příroda. Přitom nechceme, aby naši pejskové lovili cokoli a tolerujeme hon na bojové motýly a pronásledování drzých opeřenců, jako jsou kosáci. Žádní zajíčkové, žádné srnečky, k těm je Nora netečná a vedeme k tomu i Gari.
No a teď přišla se svým loveckým úspěchem.
Takže co? Pochválit nebo trestat? Zvolili jsme kompromis – převést řeč na jiné téma. Velmi české! Doufejme, že si z toho Gari vezme české ponaučení: pro tyhle lidi nemá smysl myši chytat, to je házení perel sviním.
Lomeňák do vody
Nora umí plavat a předvedla to i ve Vltavě. Musí ale mít asistenci a diváky a podporovatele. Gari už má svoji první plavbu za sebou. Jdeme po navigaci, Gari zmizla a najednou koukám, ona si to hasí v hluboké vodě od břehu pryč! Už jsem se chystal, jak pro ní budu skákat, když se otočila a v naprosté pohodě se vrátila, vylezla, přiběhla ke mně a v těsné blízkosti se oklepala, abych z té koupele taky něco měl.
Pravda, v noci se mi pak zdálo, že jdu po navigaci a vidím Gari pod vodou – v mělké vodě. Nehybnou, zdá se utopenou. A že tam skočím a nejdřív si vytáhnu z kapsy mobil a on byl zapadlý a ne a ne ho vyndat a do toho přemýšlení, jak dlouho vydrží pětiměsíční štěně pod vodou a kolik stojí nový iPhone a nakonec všechno dobře dopadlo, protože jsem se probudil.
Stopy na nervové soustavě ale ten lomeňák zanechal.
Noha na stromě
Byla to samozřejmě Gari, která vykutala v křoví urvanou srnčí nohu. Pěkný kus, s kopýtkem a kloubem. Gari nadšená, já ne. Nohu jsem odebral. Jak ale sprovodíte ze světa srnčí nohu?
Naštěstí mám v té věci už zkušenost, jelikož to není první srnčí noha v našem lese objevená psíky. Vyvěsil jsem nohu na strom, do rozvětvení mimo dosah. To se stalo předevčírem, psíci teď chodí kontrolovat, zdali se ten strom nezmenšil nebo nepodetnul. Potkal jsem kolegu pejskatele. Varoval mě:
"On nás Leošek našel nahoře na stromě srnčí nohu! Tak si dejte na ty svoje ďáblíky pozor."
Nejraději bych způsobil zázrak, aby se noha připojila k původnímu majiteli a odběhla. Nepodařilo se mi to, ani když jsem zkřížil prsty a zaříkával "čarovalo kuře, aby bylo dobře". Mohu vsadit cokoli proti čemukoli, že se pejskové dočkají a pazneht spadne a oni se ho zmocní. Pak půjde o to jim ho zase sebrat a pověsit na strom.
Věčný je koloběh života.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena