BEST OF HYENA: Bojoví motýli jsou tu!

Gari už pochopila, že největší nebezpečí hrozí od opeřenců a zvolna se učí s nimi zápasit. Už umí se přísně dívat a občas se i rozběhne a letí, aby prohnala ta neblahá křídla. Ovšem s jarním počasím se objevili první bojoví motýli a po těch Nora vystartovala s vehemencí sobě vlastní. Nic ji nezastaví a když se do cesty připlete Gari, prostě ji přeskočí.

Obě mladé dámy jsou v kondici, takže jak opeřenci, tak bojoví motýli by měli mít důvody k obavám. Jen včera v podvečer byly jaksi lenivé, povalovaly se a nakonec zalezly na pelechy. Že by jarní únava? Záhada se vysvětlila, když se Ljuba pokusila nakrmit rybičky v jezírku. Pixla byla prázdná. Gari ji objevila, shodila ze stolu a pak obě tlamou nerozdílnou krmivo pro rybičky sežraly. Bál jsem se, že bude následovat divoká noc, naštěstí se tak nestalo, metabolismus krmivo pro rybičky zvládl.

Strašil jsem je, že jim narostou ploutve a žábry, ale asi to nepomůže. Bude třeba pixlu s krmením dávat vejš. Hodně vysoko, ony ty potvory dovedou skákat, jsou vycvičené z boje s ptactvem a bojovými motýly.

Hop!

Ve vodním živlu

Voda, to mají pejskové rádi, pokud je dostatečně studená a špinavá. Strouha na okraji pole tyto parametry splňuje. Tůňka v lese taky – je to jakési bahniště s náznakem vody. Skvělá příležitost ke zprasení! Navíc v tom jsou popadané stromy. Po jejich kmenech se dá balancovat a pravděpodobnost pádu je vysoká. Nelze odolat.

Nora s Gari si užily i Vltavy, včera v podvečer. Po řece plavaly kačeny a na pejsky dokonce pokřikovaly. Ne snad, že by se naši pejskové za nimi pustili přímo do proudu. Ale po bříško se odvážili.

"Aspoň se umejou,." komentovala Ljuba.

Došlo jsme k autu s čistými, ve Vltavě umytými psy. U auta byla louže, jediná v širokém dalekém okolí.

Některé konce je dobře nechat otevřené, laskavý čtenář si vyústění domyslí. Předpokládám, že k domyšlení není třeba moc velké dávky fantazie.

Spadnu? Nespadnu?

Setkávání

Bývá to rituál, velmi často provázený projevy opatrnosti. Co kdoví, co je ten druhý pes zač? Opatrná je zejména Nora, kdežto Gari ani tak moc ne. Ta se ke každému hrne v představě, že bude jejím zájmem nadšený. Nora vyčkává, někdy v hlubokém předklonu, tedy v postoji nepříliš důstojném, někdy dokonce poodběhne a vyštěkává z povzdálí.

Se setkáváním souvisí zapomenutí se. Po setkání nastane hra a Gari ráda zapomene na to, že má svoji smečku a že tahle potkávací smečka je dočasná. Výborně se osvědčuje píšťalka. Její hvizd je rozhodně účinnější než nějaké povykování Gari ke mně. Gari přiběhne a říká: promiň, já se zapomněla.

Však vím. Proto pískám.

Dobrý den, chceš si hrát? Už se hrnu!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena