BEST OF HYENA: Jedenáct

Včera měla Nora mininarozeniny. Bylo druhého, takže se zakulatil další měsíc, už jedenáctý v jejím životě. Je u nás už osm měsíců. Což samozřejmě vede k úvahám o relativitě všeho a pomíjivosti všeho. Jedenáct měsíců! To je pouhý mžik . Ona ho pokládá za plnoplochu času, od stvoření po věčnost. Byla tu vždycky. Dům je její a byl takový vždycky. Patří jí. Všechno v něm důvěrně zná, copak si lze představit, že by někdy byl jiný? Konec konců, ten dům tu je proto, aby v něm byla a my dva s Ljubou jsme proto, abychom jí dělali společnost.

Ano, z hlediska vnímání času je Nora naprosto pošetilá.
Což je jeden z mnoha rysů, které má společné s člověkem.

Vězněm v bundě

Vězněm v bundě, nebo vězněn v bundě? Obé je správné. Vrátil jsem se domů na motocyklu. Ljuba byla někde se psem, dům tedy byl prázdný. Silný vítr rozhoupal borovice před garáží a dřevěná konstrukce stání zlověstně povrzávala. Odkudsi se ozval křik vyděšeného kosa. Divné stíny se mihotaly v křovinách. Vše bylo připraveno k děsivé scéně, která brzy následovala.

Zasekl se mi na bundě zip. Zasekl se tak, že se rozjel a uprostřed hrudi mi zůstal vězet jezdec zipu. Vězte, že motocyklistická bunda má ochranné pláty na ramenou a na loktech. Nedají se v ní ruce zvednout nad určitou úroveň. Jak tedy ji svléknu? Na metodu "jeden rukáv, pak druhý rukáv" jsem mohl zapomenout. Spoléhal jsem na to, že se z ní nějak vytřepu. Nepodařilo se. Pak mě napadlo, že bych z ní mohl vystoupit jaksi jako ze sukně, že bych si sklepával dolů , protože ruce svou konstrukcí směřují dolů a vylézal bych tedy po směru. Dosáhl jsem toho že bunda klesla a obemkla mě kolem zápěstí a přitiskla mi ruce k tělu.

Později, když bylo po všem, jsem to Ljubě vyprávěl.

"Zkrátka," pravila a měla ve tváři ten zvláštní výraz, jaký ženy někdy mívají, "jsi na sobě měl svěrací kazajku."

Rychlé spojení

Včera přijel pán od firmy Sysdatacom, odpojil mi kyslíkový drát (telefon O2, abych byl přesnější) a napojil rádiové připojení, takže napříště budu platit 290 korun i s DPH za připojení u mě na stole 4 mega ke mně a 5 mega ven, měřeno na krabičce za oknem je to ještě o něco rychlejší, ono se to brzdí domácí wifinou. No a kyslíkům platím 1600 za dvě mega ke mně a 250 kilo ven. Tak je to prosté! Začalo to před týdnem návštěvou u přátel. Sednu si tam k počítači (nepouštějte mě na návštěvu, pokud máte počítač) a koukám, já myslel, že je to nějaký omyl! No a byl to ten sysdatacom.

Komické na tom je, že jsem s touhle firmou měl problém. Oni tady u nás po Zvoli vysílají wi-fi a mně se ten jejich signál pořád pletl do mé domácí sítě a já nadával a proklínal je, až jsem se jednou donutil proniknout do windowsí, lidem nebezpečné a nepřátelské džungle a ten sysdatacom si zakázal a od té doby jsem měl pokoj. Ale pořád ho samozřejmě v nabídce mám. No a teď mi stahuje rychlostí, o které se mi mohlo jen zdát.

Za nějaký čásek si zvyknu a přijdu k někomu a ten bude mít deset mega sem a dvacet tam a já budu kyselej, že mám pomalej internet.

Já, který začínal na 14,4 … ne mega, ale kilo...

Opravené úsloví

Ljuba má životní heslo, zásadu hlásanou Markem Twainem: Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji na konci vlastního ramene. Já mám jiné heslo: Hledám-li pomocnou ruku, najdu ji na konci ramene Jiřího Knébla. Což je můj mnohaletý kamarád, též soused, vydavatel webu Woleschko. Poslední příklad Jiříkovy pomocné ruky:

Mám v autě hands free sadu značky Parrot. Je to vestavěné uvnitř auta. Když mi zavoláte, stačí, abych stiskl knoflík se zeleným telefonkem na panýlku nad zrcátkem a už vás uslyším z repráků autorádia a vy mě uslyšíte skrze mikrofon připojenému taktéž k panýlku. Skvělé. Panýlek je přišroubovaný k držátku a držátko vede někam pod tapecírunk na stropě. No a panýlek se uklepal a plencal na drátkách. V držáku zůstal vězet šroubek.

No a teď technicky. První, co mě napadlo, bylo, že bude nutné vysklít přední okno, přišroubvovat panýlek a zase zasklít. Anebo do skla vyvrtat díru a tou dírou přišroubovat panýlek. Nakonec mi přišlo nejpraktičtější požádat o pomoc Jiřího Knébla. No a vyplatilo se!

Jiří vlastní pidišroubovák, který se vejde mezi sklo a držák, dále je šikovný a v neposlední řadě dovede při práci vyplazovat jazyk tím způsobem, který přispívá ke zdárnému výkonu práce. Takže mě můžete teď zase volat, i kdyby kolem bylo defilé celéhpo policejního sboru Policie České republiky, který by se mě snažil chránit a pomáhat mi tím, že mi dá pokutu a strhne body.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena