Letos jsme věděli, že dovolená bude v České republice. Jizerky mě napadly jako první, protože jsme tam byli před šesti lety s prťavou Borůvkou a rozhodně jsme viděli jen kousek. Když se vyvrbila situace s Kaččinými talentovkami v srpnu, zakoupil Mušketýr na Slevomatu pobyt od pondělí do pátku a vyrazili jsme.

V pondělí byla situace napjatá. Kačka byla nervózní, museli jsme jí zajet pro něco k pití a k jídlu, když bude ve škole celý den, a taky jsme potřebovali zjistit, jak dlouho to ke škole trvá. Bylo to skoro půl hodiny klikatými serpentinami. V penziónu jsme vysvětlili, proč potřebujeme snídani v půl sedmé místo v osm, majitelé pokývali hlavou a řekli, že samozřejmě, přece nám to nebudou komplikovat. Měli jsme u nich polopenzi a byla báječná – domácí kuchyně, nemohli jsme si stěžovat.

Ráno jsme měli perfektně nachystanou snídani a po ní jsme vyrazili. Xerxová na nás číhala už před školou :) Dali jsme si kafe, Kačka vyrazila na zkoušky a my na prohlídku školy, které mě mile překvapila. V České republice je zvykem, že vysoké školy jsou dost akademické a praktická stránka věci je silně upozaděna. Ne tak na textilce v Liberci, kde co si studenti navrhnou, to si můžou zkusit vyrobit.

Po exkurzi ve škole jsme šli kouknout na bílé tygry do ZOO. Bylo vedro jako hrom, ale některé zvěři to vůbec nevadilo (třeba mladá žirafa a zebra byly úplně v pohodě, zato bílí tygři jen chrupkali). ZOO byla plná lidí a dvakrát jsme narazili na paní, která vedla výklad pro děti a následně komentovala krmení tučňáků. Můj dojem ze ZOO je veskrze kladný – rozumná rozloha, stánky s občerstvením i toalety v dosahu.

Restaurace u zoo

Po ZOO jsme měli hlad. Hned vedle stojí něco jako zámeček a je to restaurace, kde dobře vařili a venku mají i prolézačky pro děti a letní divadlo.

Vydali jsme se do technického muzea – mají tam kus bombardéru neobvyklého typu, to jsme rozhodně nemohli minout :) Tramvajová linka má neobvyklý počet kolejí – tři? A kolem ní stojí vily.

Vila v centru

Krásné vily se zahradami kolem, schované mezi vzrostlými stromy. V takové vile bych chtěla bydlet – kdyby mi k tomu někdo dal zahradníka a hospodyni, nebo aspoň paní na umývání oken a podlah :)

Místní muzeum

V technickém muzeu mají opravdu ten kus letadla, pár nablýskaných veteránů aut a motorek (ale krásné, hmmm) a jinak je muzeum hodně věnováno libereckým tramvajím. A mně nadchly dvě vitríny – jedna plná angličáků a druhá autíček Monti system – pamatujete? A dámské kolo s výpletem proti zamotání sukně –  hned bych ho brala :)

Vyzvedli jsme uvařenou utahanou Kačku – talentovky jsou dost dlouhé a byla ta úžasná vlna veder – a navečer jsem v penziónu vytáhla omalovánky pro dospělé. Antistresové, hit letošního roku v mnoha knihkupectvích. Vymalovávaly jsme si s Kačkou kytky a bylo to opravdu dost relaxační:)

Druhý dne jsme se horko nehorko vydali na Ještěd. Navrženou naučnou stezku teras pod Ještědem jsme zkrátili, protože jsme se potřebovali vydat k mohyle letců – památník těch, co zahynuli při havárii letadla, o které jsme si četli den předtím v technickém muzeu. Byl mezi nimi i vyhlášený konstruktér letadel ing. Karmazín – tohle jméno něco říkalo dokonce i mně... 

Kamenné svahy

Nakonec byl Ještěd dobyt a sjeli jsme dolů do Jablonce jednak na oběd, druhak do obchodu s korálky. Jsou na každém rohu a ten, co jsme navštívili, prodával i věci, které jsem dosud neviděla – a že těch korálkáren mám projitých dost. Ovšemže jsme taky prolezli muzeum skla a bižuterie. S Kačkou jsme áchaly nad každou vitrínou, jen z nás hrozně lilo – muzea obvykle nemají klimatizaci a v Liberci ji většinou asi ani nepotřebují.

Třetí den se Kuba zatvrdil, že jsme ještě nebyli na žádném hradě nebo zámku. V jídelně penziónu ležely Jizerské noviny pro turisty, tak jsme je popadli a vybrali si Lemberk. Postavu Zdislavy z Lemberka všichni známe a navíc slibovali malou zbrojnici, což bylo největší lákadlo. Šli jsme na oba okruhy – reprezentační sály i obytné místnosti. První byl plný historických faktů a druhý zajímavý. Jeden bez druhého nic moc. Dohromady poutavé. Škoda, že na všech hradech mají tendenci ty okruhy dělit a všude to dopadá stejně.

Přehrada u Jablonce

Odpoledne jsme se ještě zajeli vykoupat do přehrady v Jablonci, je kousíček od paneláků- představila jsem si, jak dítě popadne smetí, pak nechá koš u schránek a skočí se vykoupat :) Voda poměrně čistá, dno z kamínků.

Domů jsme se vrátili do 38 stupňů, v Liberci bylo taktak třicet. Ale hlavně cestou na Ještěd to úplně stačilo :)

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.