Výročí protičínského povstání v Tibetu si po čtyřech letech připomíná i pražský magistrát

Tibet si v neděli připomene 60. výročí protičínského povstání. Desátého března 1959 se Tibeťané vzbouřili proti stále větší čínské politické a vojenské kontrole a sílícím represím okupantů, kteří zemi obsadili v roce 1950. Čína si Tibet nárokuje přes sedm set let, ale od roku 1912 byl necelých čtyřicet let samostatný.

Povstání z roku 1959 bylo brutálně potlačeno, zahynulo až 87 000 lidí a 14. dalajlama uprchl do exilu v Indii, kde žije dodnes. Tibeťané si v březnu připomínají i další výročí – čtrnáctého března 2008 Čína zasáhla proti dalším, tentokrát zcela pokojným protestům v Lhase, jichž se zúčastnili zejména buddhističtí mniši. Podle tibetské exilové vlády přišlo o život nejméně 80 lidí.

Mezinárodní společenství nevěnuje situaci v Tibetu prakticky žádnou pozornost. OSN nikdy neschválila žádnou rezoluci podporující svobodný Tibet a jeho nezávislost neuznává ani jediný stát. Svět dnes víc zajímají tábory na převýchovu čínských muslimů v Sin-ťiangu než útlak Tibeťanů.

Tento útisk je přitom obrovský. Čínské úřady Tibeťany sledují, zatýkají, vězní, vysídlují, mučí i zabíjí a o přežití zápasí i tibetská kultura a jazyk. Po potlačení povstání bral režim Tibeťanům půdu, majetek, výrobní nástroje i děti, které posílal do Číny na převýchovu. Peking bojuje i proti buddhismu; považuje ho za „feudalistickou pověru“ a buddhistické mnichy za „kontrarevolucionáře“. Komunistické úřady zničily od roku 1950 přes 6000 klášterů a všechny ostatní, co zbyly, jsou dnes podle exilových tibetských zdrojů „počínštěny“. Ve vězení končí mniši, aktivisté, spisovatelé i umělci. Režim vnucuje Tibeťanům i čínský systém „vlasteneckého školství“ a potlačuje výuku tibetštiny tak, že mnoho dětí ve městech se neumí ve své mateřštině vyjadřovat. A podle analýzy satelitních snímků indickým serverem Print Peking v poslední době buduje v Tibetu nejméně tři tábory na převýchovu. Od roku 2008 se za minimální mezinárodní pozornosti na protest proti útlaku a okupaci a za svobodu Tibetu a návrat dalajlamy přes 150 Tibeťanů upálilo.

Čínský komunistický režim připravil za posledních sedmdesát let o život jeden a čtvrt milionu obyvatel Tibetu. V rámci boje proti buddhismu manipuluje i s jeho představiteli. Dalajlamu a druhého nejvýše postaveného duchovního pančhenlamu tradičně vybírají nejvyšší buddhističtí představitelé, kteří ho musí „rozpoznat“ jako převtělence jeho předchůdce. Současný dalajlama takto v roce 1995 osobně vybral nového pančhenlamu, jemuž bylo teprve pět let. Čínský režim však z chlapce okamžitě udělal politického vězně – hoch i se svými rodiči zmizel a dodnes je zadržován na neznámém místě. Číňané pak jmenovali pančhenlamou poslušného syna partajních činitelů, ale žádný tibetský buddhista ho neuznává. Komunistický režim chce zmanipulovat i volbu příštího dalajlamy a už teď ničí a zabírá symbolická místa spjatá s tibetskou buddhistickou tradicí.

Před nedělním výročím jsou v Tibetu rozmístěny vojenské posily a už od února tam až do začátku dubna nesmí zahraniční turisté, novináři ani diplomaté. Tibeťané mají omezenou možnost pohybu a v době výročí nesmějí cestovat ani tibetští obyvatelé jiných čínských provincií. Režim jim blokuje přísun informací v mobilech a čínští studenti mají příkaz sledovat chování svých tibetských spolužáků. A podle zdrojů britských Timesů úřady nařídily Tibeťanům, aby si doma místo buddhistických oltářů vystavili fotku prezidenta Si Ťin-pchinga.

Za prezidenta Václava Havla Československo a pak i Česká republika Tibet velmi podporovaly a dalajlama zde byl častým a vítaným hostem. Byli jsme jednou z mála zemí s tímto postojem a Tibeťané si ho nesmírně vážili. Po Havlově odchodu se však změnil, i když pražští primátoři Bém a Hudeček dalajlamu přijali také.

Je velmi potěšitelné, že teď pražský magistrát pod vedením Zdeňka Hřiba z Pirátů obnovil tradici vyvěšovat v době výročí tibetského povstání tibetskou vlajku a odmítl pokračovat v pročínské servilitě své předchůdkyně Krnáčové z hnutí ANO, která tento dlouholetý zvyk na čtyři roky zrušila. Zdeněk Hřib se ve středu dokonce osobně setkal s premiérem tibetské exilové vlády Lozangem Sanggjäm, který Prahu navštívil u příležitosti filmového festivalu Jeden svět. Vlajka je sice jen symbolické gesto, ale předseda tibetské vlády je ocenil. A pražští radní také chtějí z tzv. sesterské smlouvy s Pekingem uzavřené minulým magistrátem odstranit článek, který uznává „jednotnou Čínu“.

Konečně závan čerstvého vzduchu. Žádný příbuzný primátora Hřiba sice už nikdy nedostane vyznamenání Hradu, ale našinec se konečně jednou nemusí stydět za svou politickou reprezentaci.

???????????????????,?????????2009???,???????150?????????,????????????,?????????@lss007@kungat @Thonyoe @hu_jia @sliangq @hanrongli @jameschownb @Sasha_Gong @shangguanluan @XHaonian pic.twitter.com/OFvvCHIC7A

— ??????? ????? (@lhasa_bhu26) 3. března 2019

中國共產黨極權主義政權於1949年開始入侵西藏，並於1959年完全佔領西藏。此後，超過120萬藏人，佔全國600萬人口的20％，死於中國入侵和佔領的直接結果。西藏六千座宗教寺院、廟和道場，99％以上遭到搶劫或毀滅，導致數十萬件神聖佛經遭遇摧毀。@Suyutong @wlh8964 @ShengXue_ca @wangdan1989 pic.twitter.com/RqsIqOkrms

— ལྷ་ས་བ་ ཉི་མ་ (@lhasa_bhu26) 1. března 2019

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus