Spolupráce muslimů s vyšetřovateli útoků může bourat stereotypy. Ale i ohrozit informátory

Podle listu The Washington Post přišla klíčová informace, vedoucí k zatčení jednoho ze strůjců pařížských atentátů Abdelhamida Abaaouda, z muslimské komunity.

Abaaoud se dlouho skrýval a panovalo mínění, že tomu tak je díky soudržnosti muslimské komunity. Tento koncept rozvíjeli – samozřejmě bez důkazů – vědomí či intuitivní zastánci takzvaného střetu civilizací. Lidé, kteří zřejmě nemají rádi nebo jim dělá potíže pochopit svět, který je složitější než jen černý či bílý. Lidé, kteří odvozují teror přímo z islámu, který navíc bůhvíproč (z lenosti myšlení či z čiré záštiplnosti?) považují za jakýsi homogenní fenomén. Lidé, kteří nejsou schopni odpovědět na otázku, proč se tak chová jen nepatrná část z téměř dvoumiliardové populace vyznávající tak či onak islám.

Nyní se ukázalo, že pravdu měli staří zpravodajští praktici, kteří tvrdili, že bez informací z muslimské komunity bude boj proti terorismu mnohem těžší. A mnohem méně efektivní, což ve svých důsledcích povede ke zkratovitým jednáním ve společnosti, která si začne sama sobě být nebezpečná, a začne se přichylovat k totalitním (zatím jen) manýrům.

Klíčová informace, vedoucí k dopadení Abaaouda, tedy přišla z muslimské komunity. Nepřehlédnutelným zůstává doprovodný komentář o motivaci, proč byla tato vitálně důležitá informace předána trestněprávním orgánům: to, co spáchal Abaaoud a jeho komplicové, není to, co učí islám. Souvislost těchto dvou skutečností nesmí být opomíjena, bagatelizována či dezinterpretována. Pro další vývoj boje proti terorismu je totiž poměrně zásadní.

Tedy – v případě, že opravdu proti terorismu bojovat chceme. Že nejde o případ, kdy všeobecná zaujatost terorismem na sebe strhuje pozornost, což se komusi hodí k provádění vlastní „upozaděné“ agendy, která by za normálních okolností neměla šanci projít, včetně legislativních aktivit. Stává se tak pohříchu často s využitím takzvané šokové terapie, jak o ní jasnozřivě píše a přednáší Naomi Kleinová.

Nebezpečí ze strany obou extrémů

Zpět k bruselské muslimské informátorce. Sdělení deníku Washington Post sice rozbíjí nenávistnou konstrukci o homogenitě muslimské komunity a zakořenění terorismu v koránu, ale nese s sebou také jisté negativní konotace.

Jednak samozřejmě není jisté, že tato – byť vitálně důležitá! – zpráva přesvědčí nevěřící Tomáše, že jejich binárně islamofobní vidění světa je nesmyslné, protože svět je mnohem komplikovanější. Mnohem nepříjemnějším důsledkem je skutečnost, že ona muslimská informátorka je nyní ohrožena. A jestli se jí něco stane, budou potenciální muslimští informátoři zastrašeni a informační možnosti zpravodajských služeb v muslimské komunitě budou oslabeny.

Paradoxně je třeba konstatovat, že na onu muslimskou informátorku nyní číhá nebezpečí z extrémních křídel obou soupeřících stran, protože ani jedné nezapadá do vytouženého kontextu armagedonského střetu dvou homogenních sil.

Z určitého úhlu pohledu je tak možno konstatovat, že zveřejnění této informace je sice cenným příspěvkem k bourání stereotypních předpojatostí, na druhou stranu může být ve svých důsledcích (v oblasti skutečného boje proti terorismu) poněkud kontraproduktivní. Každopádně je toto dilema vážným příspěvkem do diskuse o roli médií v době stále závažněji pociťovaného boje proti terorismu.

LN, 15.4.2016