Pedagožka DAMU, televizní dramaturg, scenáristka a příležitostně i herečka a spisovatelka Jarmila Turnovská odešla posledního února v sedmdesáti devíti letech (narodila se 11. 8. 1930) a neodvážil bych se tady napsat, že se Kamarády proslavila! Napsala ale z dnešního hlediska především tento třináctidílný seriál (1969-74) s věru nezapomenutelnou hudbou klavíristy Jaromíra Vomáčky (1923-78, mj. složil i Zhasněte lampióny a Běž domů, Ivane!), kterýžto seriál pak roku 1981 i vydala v Albatrosu s ilustracemi Stanislava Dudy jako knížku o dvaadvaceti kapitolách a v nákladu 62 000 výtisků! Knížka se během let zatím dočkala už tří vydání, naposled v roce 2007 nakladatelstvím XYZ, přičemž se, upozorňuji, od televizní verze dost odchyluje...

Krom ve své době nesmírně úspěšných Kamarádů (režie Vlasta Janečková) psala dramaturgyně Jarmila Turnovská ovšem hlavně televizní pohádky, nejslavnější z nichž zůstává Popelka z roku 1969 s Evou Hruškovou.

I ji režírovala Vlasta Janečková, spoluautorka Kamarádů, nicméně nutno přiznat, že působivé písňová texty, nejznámější z nichž je Janem Třískou interpretovaný "Jen kolovrátku zpívej" (správně Úvodní píseň vandráka) dodal do scénáře Ivo Fischer. Ondřej Suchý, mimochodem, všechny čtyři písničky z Popelky i s notovým podkladem zahrnul roku 1998 do druhé své publikace Písničky z pohádek a dětských filmů, 2. díl. Ale k ostatním pohádkám.

Např. roku 1988 byl - opět v režii Vlasty Janečkové - uveden příběh z malostranského prostředí O zrzavé Andule v titulní roli s Ivou Andrlovou (v roli služebné) a s Janem Čenským jako jejím mileným zelinářem. Roku 1990 následovala pohádka Koho ofoukne větříček (1990) s Filipem Renčem, s Jiřinou Jiráskovou a Jiřím Zahajským. Rok nato pohádka O princi, který měl o kolečko víc (1991), která trochu působí jako alegorie na sametový převrat. Mj. využila Ivy Janžurové, Vladimíra Dlouhého, Vladimíra Brabce, Terezy Brodské, Miroslava Donutila, Pavla Trávníčka a Ivana Trojana. Roku 2001 byla v exteriérech Krásného Dvora natočena Dušanem Kleinem a s Josefem Abrhámem, Hanou Maciuchovou a Luciií Vondráčkovou další Turnovské pohádka O víle Arnoštce...

V mládí ovšem obsadila Turnovskou do dvou filmů i slavná režisérské dvojice Kadár-Klos: Roku 1952 si zahrála servírku v Únosu a roku 1955 lázeňskou divačku v Hudbě z Marsu. Ale to není tak podstatné a chci se přesunout do časů vlastního dětství, kdy se Jarmile Turnovské blížila teprve čtyřicítka a kdy šťastně vzniklo prvých šest dílů Kamarádů s jedenáctiletými hrdiny. Nu, a především bych okamžitě a rád se stolu smetl všechny teorie a zkazky, podle kterých šlo o normalizační suplování Rychlých šípů! Berte to tak v případě druhé série, jestli chcete, ale tady to ale pravda prostě není. Podle Foglara točený seriál Záhada hlavolamu vznikal přece takřka paralelně s Kamarády, anebo tedy jen krátce předtím a doba byla ještě hodně specifická... Herec Petr Štěpánek, manžel režisérky Vlasty Janečkové, si mimochodem zahrál v obou.

Ano! Inspirace Rychlými šípy tu byla - je místy patrná, ale zároveň autorky přiznaně těžily z vlastního dětství. Natolik úspěšně, až bylo prvních šest dílů (1969-71) permanentně opakováno a zvlášť mou generací (narozený jsem roku 1964) občas až zbožněno. Zasáhlo, nic jiného nebylo atd...

Citlivá kamera Vladimíra Plicky zachytila tehdejší Malou Stranu, kterou s režisérkou doslova prolezli (až do posledního zákoutí), a snad se dá i říct, že se do seriálu otiskla část její tehdejší atmosféry. Určitě. Dodnes vzpomínám na Mikulášský chrám, i jak silně na mne působilo chlapce obklopující staré město, i když, pravda, při raných shlédnutích v sedmi, osmi a devíti letech jsem ho vůbec ještě neztotožňoval s Prahou. Tím ale možná lépe! A zrovna tak, jako by mě nikdy nenapadlo ztotožňovat s Rychlými šípy ty čtyři hrdiny zdejšího klub: Honzu (Antonín Navrátil), Válečka (Marek Eben), dceru příslušníka Veřejné bezpečnosti Gábinu (Lenka Pletková) a Ferdu (Pavel Michálek).

První dva dětští představitelé u herectví zůstali (i když nevím, zda ne k vlastní škodě), ale ve vedlejších rolích objevily třeba i Eva Svobodová, Marie Rosůlková nebo František Kovářík (a ve druhé sérii Svatopluk Beneš a Libuše Havelková). Samotnou Jarmilu Turnovskou můžeme identifikovat v roli učitelky. Zvlášť druhý díl - s domnělou ženskou mrtvolou v malostranské zahradě za zdí – už zůstane mým nejoblíbenějším, byť ho dnešníma očima spatřuji jen jako banalitu, a rád mám i závěrečnou (a dnes už naprosto nemyslitelnou) část prvé série s mandlem. Pro připomenutí: Šarmantní Gábina se ujímá mandlování sama a dobro konající klub prádlo roznáší po staropražských domech, po čemž jednomu pánovi v parku věnují psa a ještě si toho pána "timurovsky" vezmou do péče:-).

Nesmírný úspěch šesti krátkých filmů u dětí dovedl tvůrce v letech 1973-74 k natočení dalších sedmi částí, kterými jsem byl jako děcko šokován a... A které jsem považoval za nepochopitelné zhřešení. Ty děti totiž mezitím vyrostly! Přesto se na ně máme dívat. Čas nezastavíš... Atd. Snad byl můj odpor způsoben i tím, že jsem nikdy nenáležel k těm děckům, které se těší na dospělost, ba právě naopak. Po právu jsem se jí vždy děsil. Jako dítěti mi bylo dobře, ale... Ale běda, v druhé sérii už je hrdinům okolo šestnácti a představitel Ferdy se dokonce prý dospíváním tak změnil, že tvůrci postavu "odstěhovali" z Prahy! Kupř. hned první nový díl se dokonce týkal tanečních, kterých jsem se vždycky bál, a v osmé části dělá Gábina jakousi maminku skupině holčiček(!) a zneužije k tomu starou klubovnu, přičemž se nakonec ukáže, že tam chystaly besídku. Nu, a Váleček Marka Ebena se na té besídce uvolí zahrát na flétnu.

Desátý díl pak mírně parafrázuje Foglarovy epizody Rychlé šípy pronásledovány vrátným a Rychlé šípy jdou do Hlasatele, přičemž v časech moderních se už neproniká do vytoužené redakce časopisu, nýbrž rovnou na Kavčí Hory! Vrátným je chlapík střežící Československou televizi a pilně pronásleduje Válečkovy kamarády, kteří s ním hrozně moc chtějí na konkurz... V dalším díle pak tvůrci podle mého seriál docela zabili, když se zbavili staré Prahy a odsunuli hrdiny na venkov a Prázdniny. Dva mladíci se tu navíc seperou o Gábinu, i když uznávám, že byla opravdu hezká (a jistě ještě je), no, a Váleček se pokouší vymalovat chaloupku : -). V předposledním Přepadení se pak týž hoch (ne už ale obézní jako v první sérii, kde Marka stejně krapet vycpávali) stává i středem pozornosti táborových děcek poté, co je raněn, a děcka ho kupříkladu vozí na kárce. Tím vůbec nejlepším z nejlepších se však pochopitelně musí už honem a rychle vyjevit oddílový pionýrský vedoucí sehraný zmíněným Petrem Štěpánkem a... "Tady je nějak smutno!" vyhrkne – a před Gábinou i ostatními zaválí na kytaru, k čemuž se pionýři ihned připojí nadšeným zpěvem.

Ano, právě rozpuštění původně společností neorganizované party v prostředí pionýrského oddílu a tábora bývá seriálu vyčítáno a já osobně se domnívám, že oprávněně. Vlasta Janečková oponuje, že tam "nemohla dát skauty", protože by automaticky narazila, o to ale nejde. Podle mne ta staropražská čtveřice NEMĚLA vůbec být zapojována do širšího kolektivu a jen měla dál... třeba pomáhat lidem. Pražákům. Ano, tak jako kdysi Rychlé šípy... A ne, neodsuzuji přístup tvůrkyň, nicméně si naprosto nedělám iluze o tom, nakolik byl anebo nebyl vynucen. A moc dobře pamatuji na naprosto obdobnou tendenci a situaci v obrázkovém Čtyřlístku, jehož autoři v tomtéž období doplnili pojednou hlavní čtyřku "normálními dětmi" alias "Bukanýry".

Nu, ale na druhé straně musím i uznat, že jsem sám byl pionýr - i bukanýr - a že to bylo povětšinou docela fajn. To už "holt" je ta dětská optika!