18.6.2018 | Svátek má Milan


TECHNIKA: Letecké společnosti to nemají jednoduché

6.6.2018

Letecká doprava spolehlivě funguje, ale když se něco semele, hned je třeba informovat a trefovat se zprava zleva do velkých společností trýznících své zákazníky, platící pasažéry.

Podle počtu reportáží vede ve skandálech a v zápolení s nespokojenými pasažéry společnost United Airlines. Nedávno jejich let nepřežil malý psík, jak jsme se mohli senzačně dočíst na všech zpravodajských stránkách. Ubohého buldočka uskladnili na pokyn letušky do skříňky mezi příruční zavazadla. Té stevardce fakt muselo přeskočit, normálně lidi mívají miláčky u nohou ve speciální brašně se síťovými boky. Prý se ve skříňce udusil nebo přehřál. No nevím, ten prostor je velký, podle mě v něm panují podobné podmínky jako v kabině. Spíš ho tam ve tmě trefil šlak nebo ho při manévru letadla zmáčkl kufr.

Na druhou stranu tahat štěňátko kamsi letadlem, je to fakt potřeba? Když si představím, že bych vzal s sebou do letadla našeho starého kocoura, tak bychom buď vůbec neodletěli, nebo by cestující po celý let byli nuceni poslouchat z brašny zvuky ne nepodobné sexu za hotelovou zdí.

Loni se United Airlines postaraly o mediální pozornost násilným vyloučením pasažéra z přepravy. Ten vyloučení za nabídnutou finanční kompenzaci odmítl a nehodlal dobrovolně opustit své sedadlo, protože kdyby se ten večer nedostal do své cílové stanice, asi by nastal konec světa. Chyba! Odnesl to rozbitým čenichem. Když vyloučit, tak vyloučit, United to myslí vážně. Když nevystoupíte dobrovolně, tak na vás pošleme svalovce. A taky že poslali.

Kolik vyloučení z přepravy jsem už viděl, kolik pasažérů to samozřejmě nepotěšilo. Sám jsem o sedadlo několikrát přišel, ale rvát se s policajty mě nenapadlo. Za krvavé šrámy samozřejmě může dopravce, protože ... proč vlastně za to může? Protože jednal podle přepravních podmínek a své rozhodnutí dotyčného tímto letadlem nepřepravit myslel vážně. Ale dopravce je velký, bohatý, tak honem do něj, dokud pasažérovi teče z nosu červená.

Tuhle zase z letadla United upadl nad Pacifikem kus pravého motoru a přistálo na Havaji s jedním. Porucha způsobila pasažérům pochopitelně stres a duševní újmy, které vyléčí pár dolarů na další letenky. Loni v březnu odmítli přepravit „nevhodně oděnou“ holku v leginách. To bylo pošušňáníčko na Twitteru. A tak bychom mohli ve výčtu lapálií pokračovat. Jsou součástí koloritu a dobře se čtou.

V letadlech se dějí principiálně daleko horší věci. Nejde o jeden let, kdy se něco nepovede, kdy je den blbec, jde o systematické chování. Nemyslím teď ty události s následky na zdraví nebo životě. Myslím každodenní chování, které se postupně stalo normou při přepravě.

Letečtí dopravci snad jako jediná služba berou své zákazníky jako potenciální zločince a chovají se tak k nim. V letadle zní místo vlídného hlasu křik, místo pokynů povely, místo úsměvů kyselé ksichty, popohánění lidí, aby se dohnalo zpoždění, které si aerolinka způsobila vlastní liknavostí třeba na předchozím letu.

Jde o tisíce letů denně, kdy příliš často dopravci hledí na sebe více než na zákazníka. Na úkor zákazníka činí pro ně finančně výhodnější rozhodnutí. Třeba aby mohli přepravit o pár kilo více nákladu, vyloučí pasažéra. Nebo zruší jeden let dneska, aby se jim zítra nezvýšily náklady např. na náhradní letadlo nebo posádku. Nemuseli to udělat, ale udělali, protože pro ně je to výhodnější. Zákazníci si počkají, akcionáři chování ocení.

Připadá mi, že zaměstnanci aerolinií jsou v práci skoro jako na vojně. Všude předpisy, regulace, letové řády, čas mimo domov. Prostředí je donutilo chovat se jako stroje, jako kolečka v soukolí, podle regulí, bez emocí.

Pění se ve mně krev, když vznikají trable a řetězová zpoždění kvůli byrokracii. Kolikrát jim posun letadla o 200 metrů trvá i hodinu, kolikrát zavřou letadlo někomu před nosem, aby pak další půl hodinu čekalo na zpožděný kufr nebo doplnění paliva. Let byl prostě „uzavřen“ a basta. Zákazníci měli doběhnout přikázaných dvacet minut před odletem, ne jen mizerných devatenáct. V United jsou v tomto všem mistři.

A teď... teď napíšu důvod, proč jim to všechno odpustím a poděkuji jim za jejich služby.

W.E. Boeing

Představte si, že milujete létání tolik, že začnete vyrábět letadla. Bill Boeing spojil rozsáhlý výzkum, vysoce kvalitní výrobu a přísné snižování nákladů, aby společnost Boeing dotáhl na špičku. Boeing byl tak úspěšný, založil další společnost - United Airlines - a také pomohl zorganizovat společnost dnes známou jako United Technologies. (Muzeum vědy a průmyslu, Chicago)

Když pan William Boeing založil firmu na výrobu letadel a pak i společnost United Airlines, aby těmi jeho letadly létali i lidé, asi těžko si představoval následující statistiky.

Společnost United Airlines společně s regionálním dopravcem United Express provozuje 4.500 letů denně na 338 letištích. V roce 2017 uskutečnili 1,6 milionů letů, přepravili 148 miliónů pasažérů (více než 400.000 denně). Jako by každého Čecha svezli čtrnáctkrát ročně. Každých deset vteřin někde startuje nebo přistává jejich letadlo, 365 dní v roce.

Společnost Boeing s 60.000 zaměstnanci dodává 47 nových letadel měsíčně (Airbus 60). Světové aerolinie provozují 10.000 boeingů. Každou jednu vteřinu někde na světě startuje nebo přistává nějaký boeing.

United Airlines provozují 745 velkokapacitních letadel od Boeingu i Airbusu (ČSA asi 10 velkých letadel). Společnost zaměstnává 86.000 lidí. Několik tisíc posádek, piloti, letušky, pozemní personál, mechanici, lidé obsluhující rezervační systémy, optimalizující trasy letů a další a další.

Od únosu jejich dvou letadel 11. září 2001, při kterých jedno letadlo narazilo do mrakodrapu a jedno havarovalo, United Airlines vykonaly za více než 16 let asi 27 miliónů letů, přepravily přes 2 miliardy pasažérů bez nehody se smrtelnými následky.

Ten úsměv v kabině by je nic nestál. Chybí mi. Osobně ale zkousnu nevlídné slovo, chladnou profesionalitu i zpoždění výměnou za bezpečnou dopravu. A nejsem ani pověrčivý, je pátek třináctého a bloguju si z paluby Boeingu od United Airlines cestou přes Chicago a Frankfurt do Prahy. Snad jsem nic nezakřikl.

Převzato z blogu Stryczek.blog.idnes.cz se souhlasem autora.



Diskuse


P. Bureš
17:21
6.6.2018

K. Janyška
10:50
6.6.2018

J. Vintr
9:15
6.6.2018

V. Dosoudil
8:29
6.6.2018

P. Khail
8:17
6.6.2018

P. Papež
11:33
6.6.2018

J. Vintr
13:53
6.6.2018

K. Pavlik
14:26
6.6.2018

počet příspěvků: 9, poslední 6.6.2018 05:21









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.