19.3.2024 | Svátek má Josef


KOČKY: A máme další – kočička Ginger (pokračování)

23.8.2018

První část si můžete přečíst zde.

Na zahradě nám běhají a lenoší čtyři kočky, včetně té poslední Ginger. Než jsme se toho dočkali, prožili jsme si víc jak měsíc stresu. My i kočky.

Kocourek Bobík už vyrostl, stále je to něžný, teď už roční mazlík. Když jsme ho v březnu pustili na zahradu, byl tam tak šťastný, že jsem měla problém dostat ho zpět dovnitř.

Bobík je něžné stvoření

Naštěstí se brzy zklidnil, snadno se nechal chytit, nebo běhal domů sám. V domě vládla pohoda, dokonce i Woody se začala k Bobíkovi chovat shovívavěji. Syčela jen občas, někdy ho i přátelsky ducla, nebo mu rychle, jakoby nedopatřením olízla hlavu.

Jenže začátkem června jsme do domu přinesli zrzavou kočičku Ginger! Protože Ginger se v parku skvěle snášela s šedo-bílým kocourkem, doufali jsme, že si brzy zvykne i na naše kočky a ony na ni. S vykastrovanou Ginger jsem plánovala spát několik dnů zavřená ve druhé ložnici. A jako u všech předešlých koček, první seznamování bylo skrze krbovou síť v otevřených dveřích.

Přišla k nám Ginger, Bobík byl zvědavý

Začátek vypadal velmi slibně. Ginger si v pokoji zvykla rychle, nevypadala vylekaná. Tak jsem hned další den otevřela do chodby, aby se kočky mohly seznámit. Woody, jak se dalo čekat, syčela už z dálky, aniž Ginger viděla, a utekla ven. Rusty sice přišla až k síti, ale když zahlédla Ginger, také se ozvala a prchla. Jediný Bobík zůstal u sítě ležet a s Ginger se bez syčení zvědavě okukovali. Ginger sice v jeden moment proti síti vyrazila, ale to nás nepřekvapilo.

Když jsem o dva dny později síť odsunula, první „nos na nos“ dotyky koček proběhly přátelsky. Jenže pak se Ginger nečekaně naježila a zle na Bobíka vystartovala. Chudák kluk údivem vyjeknul a utekl se schovat do naší ložnice. Raději jsem Gigner rychle zavřela. Bobík se do druhého dne otřepal a ráno už zase vartoval u dveří. Bohužel stejná situace se opakovala a dokonce dvakrát. Třetí napadení už bylo na Bobíka moc. Utekl se schovat a k síti se další den nevrátil. Začal se Ginger bát. Dokonce tak, že dva týdny odmítal vycházet z ložnice. Buď byl schovaný na zemi za postelí, nebo schoulený na kočičím stromě.

Když jsem na něho za postel mluvila, protáčel se, slastně protahoval, vrkal, ale vylézt odmítal. Trvalo vždy dlouho, než jsem ho vylákala ven. A to i tehdy, když Ginger byla v pokoji zavřená. Smutné bylo i to, že se začal bát chodit ven. Vynášela jsem ho na zahradu v náručí za velkého chlácholení, ale zůstal, jen dokud jsem tam byla s ním. Jinak okamžitě prchal dovnitř a rovnou za postel.

Bylo nám ho moc líto, byl opravdu hodně vyplašený, hotová hromádka nervů. Ginger sice měla celý den otevřené dveře, ale byla v nich síť. Ta měla sloužit jen krátkodobě, protože Ginger potřebovala co nejdřív poznat i celý dům. Nejprve jsem ji z pokoje pouštěla jen tehdy, když Rusty a Woody byly venku a Bobík zavřený v ložnici. Ginger se rozhodně po domě nerozběhla, byla spokojená tam, kde jsme byli my. V kuchyni jsem ji měla stále nebezpečně nalepenou na nohou, a když jsme seděli u snídaně, ležela u stolu. Než se kočky vrátily ze zahrady, dala jsem ji zpět do pokoje „za síť“.

Ginger s námi u snídaně

Po pár dnech jsem Ginger nechala v domě volně běhat i s kočkami uvnitř a sítí jsem zatarasila otevřené dveře naší ložnice, kde byl Bobík. Woody při spatření Ginger vyskočila na linku, dobrácká Rusty byla ochotná se přátelit. Ale jako u Bobíka, i tady vypadalo první očuchání přátelsky. Pak Ginger pískla jako myš a Rusty napadla. Sice ne zle jako Bobíka, ale Rusty byla zaskočená, sykla a utekla. Když se napadení také několikrát opakovalo, i Rusty se začala Ginger bát, z dálky se jí vyhýbala. Měli jsme doma milou a přítulnou Ginger, ale také nadmíru vylekaného kocourka a dvě kočky, které Ginger obcházely obloukem.

Nechat v takové situaci Gigner dál běhat po domě, „ať si to kočky mezi sebou vyřeší“, se nám nelíbilo. Vybojované pozice mohly mít velmi negativní, trvalý dopad. Ginger proto musela znovu za síť. Tu jsem ale různě v chodbě přešupovala, takže Ginger mohla ze svého pokoje běhat i do pokoje naproti nebo i do mojí koupelny. Pustit ji na zahradu v naději, že tam se spřátelí rychleji, jsme zatím nechtěli riskovat. Ginger se ani v domě nedala chytit, do jejího pokoje jsem ji zaháněla. Když jsem ji občas musela chňapsnout, nebyla agresivní, ale vrtěla se mi v náručí jako žížala. A protože si ještě nezvykla na všechny nové zvuky, snadno panikařila. Dostat ji ze zahrady domů mohlo tak být ještě pracnější, než s Bobíkem.

Rusty a Woody, pohoda

Hned ze začátku jsem aplikovala Bachovy kapky. Nepomohly. Buď už byly staré, nebo na ně kočky nereagovaly. Na internetu jsem ale našla jiné, také na uklidnění zvířat, které vypadaly nadějně. Složené z bylinek, které používají i lidé – kozlík, heřmánek, květ mučenky, chmel. Koupili jsme je a začala jsem jimi 2x denně vlhčit masové porce všem kočkám.

Nevím, jestli kapky tak rychle zabraly, nebo se stal zázrak, ale chování koček se změnilo snad během tří dnů! Nejvíce u Bobíka, z čehož jsme měli největší radost. Najednou to byl zase ten veselý, vrnící, zlatý kocourek! Sám od sebe se přestal schovávat v ložnici. Chtěl ven a dokonce hned napoprvé tam zůstal víc jak hodinu, než přiběhl domů. S Ginger jsem spala zavřená v pokoji už víc jak měsíc. Když jsem jednou ráno otevřela dveře, k mému údivu a radosti u sítě ležel Bobík a čekal na Ginger. Samozřejmě jsem teď byla opatrnější. Oťukávat se skrze pletivo jsem je nechala podstatně déle.

Když jsem je konečně pustila k sobě, žádné napadení se nekonalo. Ginger sice po chvíli zapískla, což u ní znamenalo fanfáru před útokem, ale stačilo ji okřiknout. Navíc Bobík se už nenechal jen tak zahnat. Rozhodl se, že z Ginger bude jeho kamarádka, a basta. Když mu někdy dala pár pohlavků, utekl, ale po chvilce už na ni znovu někde číhal. Bylo to roztomilé a dojemné a my z té změny byli naměkko. Také k Rusty se Ginger změnila. Dobračka Rusty byla ochotná dát Ginger druhou šanci. Párkrát se sice ozvalo myší pištění, ale nikdy z toho nebyla mela. Rusty nanejvýš sykla a Ginger utekla.

Ginger a Rusty

Vztah Woody k Ginger se možná nepatrně zlepšil, vyhýbá se jí stále, ale není na ni zlá. Její závislost na mně se ale ještě o několik stupňů zvýšila. Když má pocit, že si jí málo všímám, pláče. Každý večer teď v obýváku sledujeme kočkování Ginger a Bobíka. Pro Woody je to doba, kdy se přijde ke mně mazlit. Stačí si sednout na kanape, krátce ji zavolat a už ji mám na klíně. Přede na plné obrátky, celým tělem mi otírá obličej a šimrá svým huňatým ocasem, Nakonec se spokojeně uvelebí a pozoruje kočičí show.

Teprve po měsíci a půl, když se kočky už shodly v domě, jsme pustili Ginger na zahradu. Nejprve pod mým bedlivých dozorem, abych měla jistotu, že nehledá „díru v plotě“. Ginger rychle zjistila, kudy prolézt na záhon, objevila silné větve cesmíny, naježila se u Trixiných vrátek a netrvalo dlouho, dostala lekci od veverky. Po pár dnech jsem zjistila, že ji hlídat nemusím. Ginger nikdy nezůstala venku dlouho a sama od sebe běhala domů.

Bobík a Ginger jsou bezva dvojka

Z Ginger a Bobíka se stala skvělá dvojka, lepší, než jsme si kdy troufli doufat. Stále s Ginger spím, ale dveře jsou celou noc otevřené a síť je dávno pryč. Hned první večer, kdy jsem tak udělala, Bobík přiběhl do ložnice. Očichal Ginger záchůdek, typicky ho celý přehrabal a pak ho suverénně použil. A Ginger? Ta jen seděla o kus dál a bez známky agrese typu „co si to ten kluk troufá“ vše sledovala. Bobík dokonce tu noc v pokoji zůstal. Nejprve se s Ginger kočkovali přímo u mé postele, pak lítali s dusotem po chodbě a ráno si dali repete. V noci spal Bobík u mého ramene, Ginger v mých nohách. V této sestavě spíme dodnes. Dvakrát přišla do pokoje Rusty, vyskočila si na okno, chvilku koukala ven a zase odešla.

Bobík a Ginger, odpočinek po honičce

S manželem si někdy na jednu, dvě noci „vyměníme postele“, aby Rusty a Woody nemyslely, že jsem na ložnici zanevřela. Když je v domě Trixie, zavírám Ginger do jejího pokoje, ostatní tři kočky do ložnice jako jindy. Když jsme z domu pryč, můžeme už s klidem nechat všechny dveře otevřené. Je zajímavé, že Ginger se naší ložnici zatím vyhýbá. Manžel říkal, že ani v noci k němu nepřišla. Možná tam jednou v naší nepřítomnosti zašla a kočky jí vyhnaly –nevím.

Dokud se všechny kočky samy od sebe v ložnici nesejdou a neposkládají, budeme je dál dělit přes den i na noc. Nečekaně krásná shoda Ginger a Bobíka a klid, který znovu v domě panuje, nám za to rozhodně stojí.

Všechny kočky na zahradě

Foto: autorka. Další obrázky si prohlédněte přímo zde na Rajčeti.

Marička Crossette Neviditelný pes