Čečenci, Libyjci a Saúdští Arabové v povstaleckých skupinách

"Bylo nás asi čtyři sta, včetně Saúdských Arabů, Čečenců a dalších národností." Tento výrok vyřknutý v nedávné době z úst zraněného povstaleckého bojovníka po útoku vládních sil na jihu Sýrie jen potvrdil známou skutečnost. V průběhu občanské války v Sýrii bylo několikrát zdokumentováno angažmá zahraničních ozbrojenců na straně fronty An-Nusra, Svobodné syrské armády či jiných frakcí. Podle některých zdrojů tvoří rebelové až z 50 % cizinci, což je ovšem přehnané

Syrská armáda x povstalci

Na straně syrské opozice se angažuje směsice národů, menšin, … ale zahraniční žoldáci působí také v řadách vládních vojsk. Do Sýrie zamířili podpořit svržení syrského prezidenta Bašára al-Asada ozbrojenci z četných koutů Asie, Afriky i Evropy (zvláště z Balkánu). Proti syrské vládě tak stojí nejen bývalí vládní vojáci, ale také například Čečenci, Turci, Afghánci, Libyjci, Tunisané, Egypťané či Saúdové a další Arabové či Afričané. Podle studie Mezinárodního střediska pro studium radikalizace (ICRS) z léta 2013 se připojilo k povstaleckým silám v Sýrii až 5500 zahraničních bojovníků, Evropané tvořili z tohoto počtu 7-11 %. Podle jiných zdrojů dosahují počty zahraničních dobrovolníků sumy 10 000 lidí, podle amerických až 17 000 cizinců. Údaje jsou ale podhodnocené, počty budou v reálu daleko vyšší. Podle odhadů ruského ministerstva zahraničí bojuje v řadách rebelů 600-6000 severokavkazských bojovníků.

Moskva za Asadem, Čečna za rebely

S rostoucím počtem zahraničních bojovníků z arabského světa i Evropy začal stoupat počet Čečenců ve službách sil al-Kajdy a syrské opozice. Syrští vládní vojáci tvrdí a někteří analytici se domnívají, že na území Sýrie bojují v řadách opozičních sil minimálně desítky či spíše stovky bojovníků z Čečenska. Federální bezpečnostní služba odhadla na podzim 2013, že v Sýrii bojuje v řadách opozice minimálně 200 občanů Ruské federace. Podle oficiálních údajů se jedná o 400 Rusů, ale ve skutečnosti budou počty mnohem vyšší. Mnozí z nich jsou zkušení veteráni zocelení separatistickými rusko-čečenskými válkami a patří k nejtvrdším bojovníkům v syrské opozici. Domněnky utvrzují samotné opoziční zdroje: "Jsou to zkušení bojovníci, kteří bojují na základě ideologického přesvědčení. V některých oblastech stojí v čele povstaleckých brigád." Jeden opoziční zdroj dokonce uvedl, že Čečenci utvářejí po Libyjcích druhou největší ozbrojenou zahraniční sílu opozice. Nicméně čečenský vůdce Ramzan Kadyrov zapojení svých občanů v řadách povstalců odmítá, jeho jednání si lze ovšem ozřejmit loajalitou k Moskvě, která stojí na straně Damašku. Na začátku srpna 2013 Kadyrov řekl: "Čečenci bojují v Sýrii za peníze, ne za ideje." Moskvě dělá největší vrásky na čele strach z jejich návratu do domoviny, obavy sílí s blížící se olympiádou v Soči.

Čečenští bojovníci vytvářejí organizované ozbrojené skupiny nebo se díky svým zkušenostem stávají veliteli jiných. Zvláště v blízkosti tureckých hranic je aktivní nejvýznamnější skupina s názvem Jaish Muhajirin Wa Anshar (Jaysh al-Muhajirin wa al-Ansar), většinu bojovníků tvoří Čečenci, i když se bojůvka neomezuje pouze na ně. Na jaře 2013 se ozbrojencům tohoto uskupení podařilo získat vojenské letiště Minnigh. Mezi obávané skupiny patří "Brigády mučedníků" či "Bratři mučedníků", jejich vůdce Abu Omar al-Chechen prohlásil: "Opravdu je zde možnost vytvořit tu islámský stát." Tato skupina má své členy v severosyrském Aleppu. Čečenci využívají ke vstupu do země především Turecko, podle nepotvrzených zdrojů s sebou přinášejí nebezpečné protiletadlové rakety SA-7. Nosí maskáče a na nohách mají obvykle turistické boty.

Čečenský vůdce povstalecké skupiny "Brigád mučedníků" Abu Omar al-Chechen v Sýrii

O síle a početnosti Čečenců v Sýrii hovoří obsazení některých vojenských postů či celých vesnic na severu země a útoky na náboženské minority spáchané kavkazskými bojovníky. Někteří čečenští radikálové na dobytých územích rozzuřili místní obyvatele výběrem daní či zavedením islámského práva. Čečenci jsou zodpovědní za některé útoky proti symbolům neislámských náboženství, ke konci srpna 2013 unesla ozbrojená skupina čečenských bojovníků dva biskupy v provincii Aleppo. Jejich řidič byl zabit na místě, zatímco řecký pravoslavný biskup Boulos Yazigi a ortodoxní biskup Yohanna Ibrahim byli odvezeni do města Azaz. Někteří čečenští ozbrojenci předčí dokonce standardy hrůzné občanské války, a to pro neobvyklé násilí. Jeden rebel z Dagestánu musel opustit zemi poté, co se objevil na videu, v kterém byli popraveni tři podporovatelé syrské vlády. Rebel patřil ke skupině "Batirashvili".

Po pádu Muammara Kaddáfího do Levanty

Už během občanské války v Libyi se vynořily po vyrabování nikým nekontrolovaných vojenských skladů obavy o početnou Kaddáfího výzbroj. Zanedlouho se obavy naplnily a tento materiál začal přiživovat občanská válčiště. Veteráni libyjské občanské války i s četnými zbraněmi putovali na syrské území, aby se zúčastnili boje "za dobrou věc". Jednak Bašár al-Asad stál v době občanské války v Libyi na straně Kaddáfího a pro radikály není světská vláda v Levantě žádoucí. Vměšují se tak do sektářského konfliktu s podporou oficiálních míst své země.

Podle četných zdrojů se Libyjci řadí mezi nejpočetnější národ bojující v řadách syrské opozice, může jít až o tisíce bojovníků. Po Čečencích také představují nejtvrdší zahraniční oponenty vůbec. Mnoho lidí, kteří hnali Kaddáfího do hrobu, se tak zapojilo do pašování odcizených zbraní k syrským rebelům nebo se aktivně účastní bojů. Tok libyjských zbraní údajně financoval Katar. Černému obchodu v této oblasti je velmi těžké zabránit, jsou zasílány lodní dopravou či leteckými silami Kataru. V první polovině roku 2013 uskutečnil katarský nákladní letoun C-17 nejméně tři přelety mezi Libyí a katarským letištěm Al Udeid, zbraně byly poté převezeny do Ankary a odtud si našly své odběratele v Sýrii. Nelegální převody zbraní z Libye do Sýrie byly velké, většinu z nich tvořily lehkou výzbroj jako pušky, kulomety, granáty, minomety, ale také protitankové střely 9M113 Konkurs.

Přes Turecko se k syrským povstalcům dostávaly také nebezpečné prostředky země-vzduch SA-7 odpalované z ramene, nelegálními transfery se zabývala CIA. Z roku 2013 jsou známé dvě lodní zásilky o hmotnosti zhruba 460 tun zbraní, ale i humanitárního vybavení. Lodě byly naloženy v kolébce libyjské revoluce, Benghází, a směřovaly do tureckého Iskenderun. Zásilky byly transportovány přes území Turecka k povstalcům v severní Sýrii s vědomím místních úřadů. V dodávkách bylo kromě jiného údajně až 120 raket SA-7. Libyjští revolucionáři tak spoléhají na Turecko po neúspěchu v Libanonu, ve kterém byla zadržena lodní zásilka proasadovskými orgány. Za syrskou opozici a tím za své ozbrojence bojující v Sýrii se postavila i Přechodná národní rada Libye, která jako první uznala syrskou opozici jako jediného legitimního zástupce syrského lidu.

Podpora opozice královskou rodinou

Pomocná ruka syrským povstalcům od Saúdské Arábie je všeobecně známá a Rijád se tím ani netají. Na straně syrské opozice tak kromě saúdských dobrovolníků stojí ozbrojenci podporovaní přímo saúdskoarabskou královskou rodinou. Není ale jasné, zda státní orgány podporují jen umírněné povstalce - oficiálně umírněné. Podle mnohých analytiků hraje Saúdská Arábie v Sýrii dvojí hru: bojuje jak proti Asadovi, tak také proti al-Kajdě. Nicméně Saúdové přispívají ke zmatkům v zemi. Reportér USA Today uvedl, že Saúdská Arábie vyslala do Sýrie na 1200 trestanců určených k boji proti syrské vládě. Všichni byli odsouzeni a čelili hrozbě popravě mečem, jednalo se o pestrou směsici národů odsouzenou v pouštním království. Souhlasem s cestou do Sýrie by byli osvobozeni.

Saúdští Arabové se také angažují v přepravě zbraní přes Jordánsko k povstaleckým silám na jihu Sýrie a také v leteckém mostu. Po boku katarských a jordánských letadel se letouny Saúdské Arábie účastní dopravy materiálu syrským opozičním silám. Nejdůležitější díl podpory spočívá ve financování povstalců a svých občanů bojujících v Sýrii. Na podzim 2013 saúdská vláda rozhodla o uvolnění miliónů dolarů na výcvik tisíců syrských bojovníků, peníze ovšem nemají přijít do rukou radikálních militantů. Jak ovšem připomínají analytici, Saúdové by si měli dát dobrý pozor na to, koho podporují. Situace v Sýrii je totiž velmi nepřehledná a jejich snaha by se jim mohla jednou nemile vrátit.

Sýrie je pro radikály živnou půdou. Vládní síly nejsou schopné zabránit přílivu bojovníků ze zahraničí, jelikož nemají dostatek sil pro ostrahu hranic. Cizinci se budou v konfliktu angažovat na obou stranách až do samého konce.