Bylo to v roce 1966. Hledal jsem dobře placenou práci. Za panování komunistických zločinců to nebyla právě jednoduchá záležitost. Známí z Litoměřic jezdili pracovat do Ústí do chemičky, a tak jsem to zkusil také.

Spolek pro chemickou a hutní výrobu byla na tehdejší poměry obrovská fabrika, která dokázala zasmradit půl Ústecka. Ještě více si těch dobrot užívali zaměstnanci, a tak se tehdejší mocipáni cítili povinni svým otrokům přece jenom, trochu nad průměr, lépe platit.

Jeden z nejlépe placených provozů byla Elektrolýza, kde se rozkladem slané vody (pokud to přesně neodpovídá, jistě mne nějaký chytrolín poučí - je to halt už dávno) vyráběl chlór potřebný v chemické výrobě na všechno možné.

Byl jsem zařazen do party, která obnovovala elektrolytické lázně. Ty byly takové správně socialistické. Na všech stranách z nich utíkal chlor, místy i rtuť, která tvořila jednu elektrodu, druhá byla z uhlíku a přívodní vedení bylo z mědi, za kterou se tenkrát ve Sběrných surovostech platilo 10 Kčs/kg. Za to člověk v té době v hospodě pořídil prima řízek, excelentní kuřivo Partyzánky a pivo, možná dvě. Kolik těch piv bylo, už přesně nevím, pár let už to je.

Smrad chloru byl všudypřítomný. Pokud byla koncentrace normální, dalo se provozem projít i bez filtru. My, stálí pracovníci, jsme měli pověšen filtr na šňůrce na krku a od něj hadičku do pusy. Pokud člověk nezapomněl a nedal si v kritické situaci, která trvala někdy celé dny, šluka nosem, dalo se to, až na pálení očí, docela přežít. Nepozornost se trestala a kdo se nadechl pořádně, měl smůlu. Jednou k nám do provozu přivedli jakousi švýcarskou odborářskou delegaci. Delegáti jen bleskově proběhli halou a měli dost. Tlumočník nám později referoval o jejich zděšení. A nám to tenkrát připadalo zcela normální. Mimochodem: všichni moji tehdejší kolegové jsou už dávno, bez výjimky, po smrti.

Nadechnout se pořádně chloru znamená asi něco jako utrpět záchvat astmatu. Člověk se nenadechne, kašel se stupňuje až ke zvracení a konce to nemá. Tenkrát na to nic nebylo, postižený se nechal ležet na lavici v šatně a když záchvat pominul, byl vyvezen na zbytek dne na čerstý vzduch do hor, na Telnici. Jo a dostávali jsme denně zdarma půllitr mléka. Možná to byl litr, abych těm komoušům nekřivdil.

Před pár dny prý Asad použil proti svým krajanům bojové chemické látky. Člověk hned myslí na sarin a podobné srágory, zavedené Němci ve WWI a které později použil proti svému obyvatelstvu i irácký diktátor Saddam Husein. Jinak ale žádné zbraně hromadného ničení neměl, to ne, to si nemyslete. To si jenom zlotřilí Amíci vymysleli, aby ho mohli zlikvidovat.

Teď, po několika dnech, už se mluví jen o chlóru a počty zraněných či mrtvých uváděny nejsou. Německá televize opakovaně přináší ze Sýrie stále stejné obrázky, s dětmi, kterým je umývána hlava, některým strkán do pusy jakýsi sprej, a s jinými dětmi, které víceméně bezvládně leží. Žádný náznak dávení a podobně, jak jsme to zažívali my, ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu při našem usilovném budování socialismu.

Kdo tedy je za útok, údajně chemický, zodpovědný? Pochybuji, že Asad. Nemá nejmenší důvod likvidovat své přívržence. Odpůrci už byli dávno, i se svými rodinami a zbraněmi, odtransportováni do míst své volby. Podivná válka, kde jsou místo střílení protivníci odváženi autobusy tam, kam si přejí.

Než jsem článek stačil dopsat, narazil jsem na video, kde jeden arabský medik líčí, jak to bylo. Samozřejmě, i on může lhát, jak je v Sýrii zvykem. Došlo prý k leteckému útoku, kdy horní patra budovy byla zničena a ve spodních vznikl požár. Pak někdo začal vykřikovat cosi o chemické útoku a hned měla Rada bezpečnosti co dělat. Student mediciny to popisoval jako požár a k tomu přináležející kouř, který snad vyvolal paniku chemického útoku.

Každý ať si vybere, jak se mu líbí. Osobně si myslím, že pomalu ale jistě se začne pověst Asada zlepšovat, protože za ním část Sýrie přece jen stojí a tu nelze přenechat k likvidaci islámským fanatikům obou směrů, sunnitům, ani šíitům. Země se rozdělí a ke dvěma Koreám přibudou ještě dvě Sýrie - jedna s Asadem v čele. V té zůstanou i ruské vojenské základny - na věčné časy.