19.3.2024 | Svátek má Josef


SVĚT: Zpolitizovaná, jednostranná OSN

16.6.2018

OSN schválila další nevyváženou protiizraelskou rezoluci

Valné shromáždění OSN přijalo v noci na čtvrtek další z mnoha svých protiizraelských rezolucí. Odsoudilo židovský stát za údajné „nadměrné, nepřiměřené a nevybíravé užití síly“ proti účastníkům takzvaných „pochodů za návrat“ Palestinců do Izraele, které pořádá palestinské hnutí Hamás v pásmu Gazy. Text sice obecně odsuzuje terorismus a ostřelování izraelských civilistů, ale slovo „Hamás“ v něm vůbec nefiguruje a rezoluce se nezmiňuje ani o tom, že hnutí násilnosti organizuje a řídí a účastníci jsou často ozbrojení, útočí na vojáky a snaží se prorazit hraniční plot. Schválený dokument dokonce vyzývá ke zřízení „mezinárodního mechanismu ochrany palestinských civilistů“.

Návrh rezoluce předložilo Alžírsko s Tureckem poté, co v Radě bezpečnosti podobný text vetovaly Spojené státy. Ve Valném shromáždění právo veta neplatí, ale jeho rezoluce jsou alespoň nezávazné. O přijetí neobjektivního arabského dokumentu se zasloužil zejména předseda Valného shromáždění Slovák Miroslav Lajčák. Spojené státy chtěly připojit dodatek, který by odsoudil Hamás za organizování nepokojů, odpalování raket na Izrael a budování útočných tunelů, a většina členských států jej podpořila (62 ku 58). Lajčák ale rozhodl, že je třeba dvoutřetinové většiny; dodatek tak neprošel a schválena byla původní ostudná verze, „založená na morálně zkaženém úsudku“, jak se vyjádřila americká velvyslankyně v OSN Nikki Haley. Hlasovalo pro ni 120 zemí, dalších 45 se zdrželo a proti bylo jen osm členů – kromě USA a Izraele ještě Austrálie, Marshallovy a Šalomounovy ostrovy, Mikronésie, Nauru a Togo. Evropská země ani jedna.

Hamás násilnosti u hranic pořádá každý pátek už od 30. března a mezitím ještě s dalšími teroristickými skupinami v Gaze stihl na Izrael odpálit okolo 200 minometných střel a zranit čtyři Izraelce. Cílem pochodů bylo „zbourání hraničního plotu a osvobození Jeruzaléma“, jak řekl vůdce Hamásu Ismaíl Haníja. Právě kvůli obavám z uskutečnění tohoto plánu stříleli izraelští vojáci na útočníky ostrou municí. Za dva a půl měsíce nepokojů přišlo při útocích na plot a vojáky o život na 120 lidí. Podle izraelských zjištění tvořili 80 % členové teroristických skupin, což Hamás a Islámský džihád víceméně přiznaly.

Přesto mezinárodní společenství uvěřilo, že Izrael „vraždí neozbrojené civilisty“, a opět tak zpochybnilo jeho právo na sebeobranu. Izrael sice hranice a své obyvatele ubránil, ale svět o oprávněnosti svých zásahů nepřesvědčil. Převážná část zemí ignorovala nafilmované záznamy útoků na plot a vojáky, stejně jako přiznání Hamásu, že většina mrtvých byli jeho ozbrojenci, i upozorňování, že hnutí Palestincům za účast platí.

Valné shromáždění není jedinou neobjektivní institucí této pozoruhodné mezinárodní organizace. Prvenství v soutěži nenávisti vůči Izraeli nepochybně patří Radě OSN pro lidská práva, která za dobu své existence schválila víc protiizraelských rezolucí než těch, které kritizují dodržování lidských práv v ostatních zemích světa. Státy, které lidská práva dlouhodobě porušují, jako Čína, Kuba nebo Venezuela, nadšeně odsuzují Izrael i za věci, které nedělá, například za údajné využívání „palestinských“ přírodních zdrojů, třebaže Izrael Palestincům vodu nebere, ale dodává, zatímco oni za její spotřebu odmítají platit. Rada přitom v podstatě ignoruje počínání diktátorských režimů jako Írán, Severní Korea či Sýrie.

S Radou OSN pro lidská práva úspěšně soutěží také UNESCO, které si říká „organizace pro vzdělání, vědu a kulturu“, ale nechová se ani vzdělaně, ani vědecky, ani kulturně. Přijímá rezoluce, které označují starověké židovské památky arabskými jmény, nejposvátnějšímu místu judaismu Zdi nářků říká podle fiktivního koně proroka Mohameda „Buráqova zeď“, Chrámovou horu, kde stál už v 10. století př. n. l. Šalomounův chrám, označuje za „islámské svaté místo“ a hrobku biblické pramáti Ráchel u Betléma a Jeskyni patriarchů v Hebronu považuje za „muslimské mešity“. Toto město má za „islámské“, třebaže jeho arabské dějiny začaly až s počátkem Mamlúckého sultanátu v roce 1250, zatímco Bible se o Hebronu zmiňuje už v první Knize Genesis.

OSN se už dávno stala zpolitizovanou organizací, která není nestranná. Ve středu opět předvedla, jak vzdálené jsou jí pojmy jako pravda, fakta nebo objektivita.