Tedy alespoň ve střední a východní Evropě?

V době pádu Sovětského svazu měly USA mimořádnou příležitost bez použití zbraní a s malými náklady rozšířit svoji sféru vlivu. Státy bývalé „socialistické soustavy“, okupované 45 let ruským imperialismem v bolševickém hávu, jásaly a mávaly nadšeně americkými vlajkami a toužily po „americkém způsobu života“. Tedy po pravdě řečeno, aniž by tušily, co to vlastně je. Místo davů mávajících na hlavami transparenty „Ami go home“ rozvěšovali lidé všude „hvězdy a pruhy“ a slavili. Amerika jásala, protože tam kdesi uprostřed té divoké východní Evropy se objevil filosof na trůnu, Váklaf Cháfel, což bylo splnění snu mnoha romantických Američanů.

Jenže, jak říkal major Terazky: „Čo bolo, to bolo, těrazky som majorom.“ A po dvaceti pěti letech je všechno jinak. U nás stále ještě nadšenci mávají americkými vlajkami vstříc kolonám projíždějící US Army, ale vypadá to na „poslední zvonění“. Jistěže se neobjevovaly plakáty dštící síru na americké imperialisty, jak to předpovídala velká část našich médií v čele s (naší/vaší/jejich) Českou televizí. Tolik u nás ještě lidi nezblbli a nezapomněli.

Ale ukazuje se, že poslední presidenti USA a jejich politika neztrácí vliv jen v Asii a ve státech Středního a Blízkého východu, a nejen v západní Evropě poblázněné moderním levičáctvím, ale i ve státech, které mohly být novou základnou pro reálnou politiku USA pro 21. století. Naopak to vypadá, že prognostická předpověď slavné knihy „Příštích sto let“ od George Friedmana se v mnohém plete. Třeba v tom, že státy střední Evropy pod vedením Polska (těm, kdo teď začínají ječet a chystají se psát příspěvky, že jsme se zbláznili, Friedman i já, doporučuji vygooglovat si dějiny Polska, Polsko-litevskou unii a Jagellonce na českém trůnu) mohou být protiváhou jak Rusku, tak Německu, které se „spřátelí“ s Tureckem.

USA však nejsou jen tím, co na nás kouká z amerických seriálů, ale je to docela drsný svět. A tak se mnohé americké firmy začaly chovat hned po roce 1989 vůči nezajímavým, malinkým a dle nich zaostalým státům podobně agresivně a bezohledně jako kdysi před sto a více lety k „banánovým republikám“ ve Střední Americe. Kde politiku států určovala firma United Fruit Company.

Pokud by někdo protestoval vůči tomuto přirovnání, ať si vzpomene na aféru Tatra, známou spíše jako „Bartákova aféra“ (náměstek ministra obrany). Kdy se chovali Američané, a to žádné „malé šajby“, což byl hlavně bývalý velvyslanec USA v Česku a předseda dozorčí rady automobilky Tatra v době, kdy ji ovládali Američané, William Cabaniss (více například zde nebo zde), jako bezohlední nájezdníci zkoušející využít ve svůj prospěch administrativu USA. A zničit Tatru a přitom „jakoby nic“ některé české politiky včetně tehdejšího předsedy vlády.

Vhodné by bylo také při této příležitosti vzpomenout na zázračné oživení fy Tatra, hned jak byli z jejího vedení reprezentanti USA odstraněni. Mimochodem, pánové, kteří se pokusili, jak se zdá, Tatru zničit a ono to nevyšlo, se pak neodvážili dostavit k soudu v ČR. Bez komentáře, že.

Ačkoliv davy lidí mávaly – a mně se to líbilo – letos vstříc americkým vojákům, v tzv. informovaných kruzích už tolik nadšení nebylo. Policejně-prokurátorský státní převrat organizovaný za koordinovaného přepadení a obsazení předsednictva vlády demokratické republiky zvláštními komandy PČR, obsazení vedení vojenské rozvědky a zatčení jejích velitelů včetně odvedení do vazby v železech, lze těžko nazvat jinak. Byl to prostě převrat. Bez ohledu na to, zda jsou nám Nečas a jeho milenka a funkcí ředitelka sekretariátu předsedy vlády ČR (žádná sekretářka, jak se u nás stále žvaní) sympatičtí či nikoliv.

A tím u nás vypukla, jak říká Bohumil Doležal, „ Velká protikorupční revoluce“ (v čemž s ním do písmene souhlasím). Následně prasklo, že americká ambasáda „školila“ (řekneme-li to diplomaticky) vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. A milostivě, ba s nadšením shlíží na konání pánů Ištvana a Šlachty. Mimochodem se pak americká ambasáda pokusila u nás zavést „dobrovolně-povinné“ školení a propagaci islamismu, viz Muslimove. cz - nabídka pro školy, vedené podivným pánem jménem Šádí Shanaáh. Který studoval mezinárodní vztahy na Richmond American International University v Londýně, bakalářské studium absolvoval na State University of New York, Empire State College. Ten v zásadě presentuje politické názory Kataru. Bigotního sunnitského státu známého v občanské válce v Sýrii podporou protivládních islamistických povstalců z Fronty an-Nusrá, která je napojená na teroristickou organizaci al-Káida. Takže ten a jeho pomatené konvertitky byli vybráni americkou ambasádou, aby naše děti vyškolili ve správném názoru na islám.

V mezidobí se silně zadrhly vztahy USA a EU s Maďarskem, které bylo určeno pro svou nezávislou politiku za „fackovacího panáka“. Ve Slovinsku padla vláda a byl odsouzen bývalý slovinský premiér Janša ke dvěma letům za korupci. Následně slovinský ústavní soud dvouletý trest vězení zrušil. A za copak byl Janša při policejní spolupráci slovinské prokutatury, EU a USA odsouzen? Nemusíte ani hádat: Janez Janša byl odsouzen v souvislosti s plánovaným nákupem 135 obrněných vozidel od finské zbrojní firmy Patria, i když obchod nebyl nakonec realizován! Vzpomínáte na aféru Pandury? U nás?

V období, kdy je zvykem mainsreamu kydat hnůj na Rusko, za to co udělalo, ale i za to, co neudělalo, vyšel v LN zajímavý rozhovor s neputinovským ruským historikem, expertem na rusko-americké vztahy. Ivan Kurilla vystudoval Volgogradskou státní univerzitu a nyní vyučuje historii na Evropské univerzitě v Petrohradě. Rozhovor byl obdařen naprosto nesmyslným titulkem, jak už je u nás zvykem a to „Studena válka se nevrací. To jen Kreml chce přežít“.

Z rozhovoru o Rusku, jaký jsme posledních dvacet let nezaznamenali, vyjímám:

„Velká část Rusů dnes vnímá Spojené státy jako amorální a nepřátelskou zemi. Spolu s propagandou se na tom podílí rovněž zklamání z USA v 90. letech,“ říká ruský historik Ivan Kurilla.

LN: Lze tak silný antiamerikanismus vysvětlit jen propagandou?

Kurilla: „Ta za to může jen do určité míry. Ruský režim používá USA jako strašáka. Začal s tím už po povolebních protestech z přelomu let 2011 a 2012, kdy byla velká část lidí naštvaných na režim. Veřejná diskuse se tehdy soustředila na domácí korupci. Proto mnoho lidí věřilo, že režim kolabuje...“

Také u nás a na Slovensku a ve většině nových států EU právě v té době vypukla mediální štvanice na vlády všech těchto států. Veřejnost byla masírována různými „jakoby průzkumy“, že se u nás uplácí víc než v Ugandě, byly založeny stovky různých ze zahraničí placených „neziskovek“, jako jsou Janečkovci, různé Rekonstrukce státu, Výzvy atd. Ty všechny tvrdily, že jsme stát, který si nemůže sám vládnout a je potřeba jej vyčistit. Od té doby nemine týden, aby nebyl někdo prokurátory a policií obžalován či vyslýchán, což frekvencí u nás dosahuje míry shodné s padesátými lety. Ještě že funguje většina soudců. Režim, který prý je v úpadku, ve skutečnosti ani u nás ani jinde nekolabuje. Naopak se jak u nás, tak v ostatních bývalých lido-demo, ba i v Rusku životní úroveň zvyšuje.

Rozpor mezi propagandou vedenou neziskovkami pod patronací EU a USA a skutečností začíná být u nás propastný. Podobně jako v Rusku. Amerika mezi lidmi ztrácí.

„Co k tomu přispívá?“ ptá se redaktorka historika Kurillova.

Kurillov: “Zklamání z USA v 90. letech. Po rozpadu SSSR u nás (myšlenov Rusku) panovaly opravdu velké sympatie k Američanům. Ale politika Washingtonu nenaplnila očekávání Rusů. Ti to vnímali takto: udělali jsme velký krok k rozpadu sovětského impéria, odmítli komunistickou ideologii, začali pracovat na demokracii a tržní ekonomice. Ale následovalo utrpení, jelikož ekonomika zkolabovala. (Což se nám v ČR díky našim vládám, jak levicovým tak pravicovým, naštěstí vyhnulo.)

Kurillov pokračuje: „USA mohly udělat pro Rusko nějaký Marshallův plán, vždyť z rozpadu SSSR profitovaly - náhle se staly jedinou supervelmocí. Ale nepomohly a přišlo rozčarování. Další zklamání pramenilo z toho, že většina Rusů před rozpadem SSSR vnímala USA jako utopii.“

LN: „Utopii?“

„Ano. Jen málo lidem se podařilo tam vyjet a poznat je. USA proto byly modelem. Lidé si do nich projektovali své představy a vykreslovali je, jak chtěli.“ (Totéž jako u nás, že?!)

„Ale když začalo být snazší tam jezdit a USA přestávaly být imaginární, přišlo zklamání. Roli sehrála i zahraniční politika USA, například její postoj k jugoslávským válkám. I bez propagandy na Rusy působila nepřátelsky. .... V polovině 70. let se (USA) ocitly v hluboké krizi. Ekonomiku srazil pád cen ropy, vojenskou velmoc malý Vietnam a hrdost na politickou tradici nahlodala aféra Watergate. Největším pozitivem byl rozvoj občanských práv a Carter to promítl do rusko-amerických vztahů. Sověti nechápali, proč najednou mluví o lidských právech, když zhruba o deset let dříve v USA vládla segregace. Američané se však kvůli své identitě takto potřebovali vymezit vůči Rusku.“ (Jak víme, pokračovalo to silně i po roce 1989. A nevymezovali se jen vůči Rusku –viz neustálé útoky na ČR kvůli Cikánům a v praxi neschopnost USA u černochů a Mexičanů zapojit tyto lidi většinově do systému.(

LN: “Poměrně často však bývá citován Putinův výrok: ́Stalin byl efektivní manažer... ́.“

Kurillov: “Přišel s tím někdo jiný a nějak se mu to pak připsalo. Pokud si projdete Putinovy projevy, tak zjistíte, že to neprohlásil on.“

Porovnáte-li takovou lživou a u nás stále omílanou propagandu proti Putinovi, nemůžete si vzpomenout na stále opakované lhaní o tom, že Klaus řekl že „nezná špinavé peníze“, neustálé tvrzení, že Zeman zvracel do klenotů, a Kalousek že je neustále ožralý.

Čím více se vymyká obamovská politika realitě ve světě, čím více se zaplétá do šíleností na Středním východě, tím více ztrácí ve světě vliv. U nás, ve střední a východní Evropě, čím více americké vedení podporuje kriminalizaci politiků a byznysmenů, tím hůře pro USA.

Nejsme v tom sami. Naše hlava „protikorupčního boje“ Bradáčová má například v Rumunsku následovnici - rumunskou generální prokurátorku Lauru Kovesi. O které je také známo, že se „srdečně kamarádí“ s tamním velvyslanectvím USA. Takže letos rumunská protikorupční prokuratura pod jejím vedením obžalovala premiéra Victora Pontu a čtyři další osoby ze sedmnácti případů padělání listin, daňových úniků a praní špinavých peněz, Během léta byl Ponta již čtyřikrát policejně vyslýchán, naposledy absolvoval dvouhodinový výslech počátkem září. Nedávno zadržela policie kvůli podezření z korupce vlivného primátora Bukurešti Sorina Opreska. Rumunský parlament však odmítl premiéra vydat, čímž ukázal, že nejsou tamní poslanci takoví srabi jako u nás.

Takže: To máme zlikvidovaný premiér Slovinska, kterého ale vytáhl z vězení tamní ústavní soud. V listopadu 2012 poslal záhřebský soud chorvatského premiéra Iva Sanadera za korupci na deset let do vězení. (viz zde). Po odstrabění Sanadera nastoupila Jadranka Kosorová, ovšem skončila podobně jako Petr Nečas. Její politika nulové tolerance ke korupci a organizovanému zločinu uvolnila ruce policii, což vedlo poprvé v dějinách nezávislého Chorvatska k zatčení celé řady podnikatelů a politiků. K moci se dostali „prověření lidé“.

U nás proběhl převrat proti ODS, policejně-prokurátorská vlna pokračuje a obžalovaný je u nás už kdekdo. A denně přibývají další. V Maďarsku se postavili na zadní, a tak jsou označeni za „párie“ Evropy atd. atd. To vše nemůže být ani náhodou „náhoda“.

Je nakonec úplně jedno, z jakého důvodu vláda USA podniká takovéto kroky, dokonce si asi myslí, jak nejsou úžasní a jak nám nepomáhají. No, ve Střední a Jižní Americe už to předvádí sto padesát let a výsledek?

V době, kdy se Německo a Francie dobrovolně mění v Germano Arábii a Franko-alžírsko-marockou islámskou republiku, mizí sen spojení středoevropských států pod vlajkou Polska s americkým dozorem. Politické výsledky Obamovy administrativy jsou zde tristní. Obávám se však, že za politickým směrem zvaným „obamismus “ stojí v USA příliš silná lobby a s novým prezidentem po volbách se to moc nezmění.

Vypadá to, že Amerika se přinejmenším ve střední a východní Evropě knokautuje politicky sama. Což není dobře.