V předchozí polovině tohoto textu jsem se dost věnoval první polovině dvacátého století jako dějišti dvou světových válek - rekordně krvelačných jatečních obřadů. Na nich se nejvíc svým katastrofickým podílem podepsali tvůrci totálně zničeného nacismu a druhým byl ovšem přeživší komunismus, v druhé polovině právě uplynulého století dočasně mohutnící, zejména ve své hrůzné stalinistické podobě. Pár válečných utkání uskutečněno, éra evropského kolonialismu rovněž dodýchala. Dvousté výročí francouzské revoluce s velikánským dopadem na téměř celý svět, s notným důrazem zviditelnil annus mirabilis - zrod roku 1989, jenž se stal adventem kolapsu utopického experimentu beztřídní společnosti s označením „komunismus“. Stal se tedy zázrak, neznal jsem nikoho, kdo by byl tak zářný dějinný zvrat předpokládal - aniž by pomyslel na jiné vzniklé problémy, jež cloumají nynějším světem, bez vyloučení eventuálního konce zániku života na této planetě, prozatím jediné, na které dovedeme žít.

- - -

V myšlenkách se vracím k roku 1967 - k tehdy šest dní trvající válce a výsledku surreálna, kdy miniaturní Izrael zdeklasoval své čtyři nepřátelské mohamedánské sousedy, když mrštný David knockoutoval neohrabaného Goliáše, který ale k výsledku pro něj tak trapnému zřetelně sám přispěl. Například v utkání vzdušném. Nejen ve střetu vzájemně si nepřátelských stíhačů, ale i ve výkonu pozemní protiletecké artilérie, jejích úspěšných zásahů, zejména do vlastních řad. V další válce, týmiž Araby dychtivě započaté (Yom Kippur, 1973), po počátečním překvapivému úspěchu se izraelským obráncům podařilo převážně početnější egyptskou armádu a její tanky v pouštním utkání porazit a zbytek zahnat až k Suezu, strategicky a ekonomicky veledůležitému. Izrael, pod vnějším, zejména americkým tlakem byl donucen se svého vítězství vzdát.

- - -

V osmnáctém století ve Velké Británii započal vývoj, následovaný zejména Francií a Amerikou, směrem k převážně sekulárnímu systému demokracie a toleranci. Západní Evropa potřebovala čtyři až pět generací takovou změnu absorbovat, pořádně si na ni zvyknout. Země jako Argentina, Čína, Rusko, Indie, celá Latinská Amerika se jen částečně přizpůsobily.

Islám ale nikde v dohledu.. Stále na vavřínech dávných úspěchů - však tisíc let své převahy, převálcoval podstatnou část Evropy, vyznamenával se vědou, vědomostmi, výkony přesahujícími tehdejší tamější převážnou zakrnělost. Mohamedáni si hověli v sebeiluzi permanentního dopadu dřívějších generací. Byli spíš netečnými svědky svěho vlastního pozvolného a pochmurněho úpadku. Vztah tohoto Západu a muslimského světa se vzájemně a důkladně vymkl z pantů. Vznikly paralelní kultury, které neměly nic společného.

- - -

Islám je ovšem náboženstvím míru, i když tedy Korán, svatá kniha, obsahuje tucty, vlastně i veletucty tuze specifického zdůrazňování, že nevěřící psi musí být zničeni, vyhubeni, tak si přeje a vyžaduje Alláh.. Ono jako by těm mordýřským fanatikům pak nic jiného nezbývalo než si počínat, jak již značně činí, neboť my jsme je k tomu vlastně donutili.

Ovšem civilizace s takovým uvažováním je pak přesvědčivým důkazem oprávněnosti svého zániku, nic jiného si přece nemůže zasloužit. Nelze přehlédnout mediální a intelektuální neochotu západní civilizaci si bránit, vůbec se k ní hlásit.

Stáváme se svědky neveselých okolností. Občan si jde stěžovat na radikálně se zhoršující situaci - některé hlavy včetně dětí uřezávat a jiné děti se na dekapitacích podílet. Dochází již k novotám upalování živých zajatců v klecích - další takové hrůzy donedávna nepředstavitelné. Zděšený občan se pokusí kontaktovat Obamu, a pokud by se mu to výjimečně povedlo, prezident s vážnou tváří by ho přesvědčoval o zdaleka největší hrůze současnosti a tou ovšem je oteplování této naší planety. A ony zmíněné horory přece nemají nic společného s islámem, náboženstvím míru, jak přece každý ví - či aspoň vědět by měl.

V onom velebícím projevu v Káhiře, s poskytováním omluv za americké hanebnosti, Barack Hussein Obama tuze zdůrazňoval arabský přínos veškeré civilizaci, jakkoliv nepříliš viditelné na seznamech Nobelových laureátů. Neobtěžoval se zmínit, že podle hodnocení příslušných orgánů OSN muslimská civilizace má ty nejbídnější vědecké výsledky ve světě. Všeho všudy dosaženo devíti Nobelových cen, z nichž pět z výlučně politických důvodů, které neměly nic společného s vědou. Troufl by se sebevědomý muslim porovnat s nebetyčně mohutnějšími výsledky v řadách maličkého nenáviděného Izraele? Již začátkem devatenáctého století, na šíré Rusi i ti nejchudší Židé se postarali, abych jejich dcery se naučily číst a psát, aby každá domácnost měla aspoň deset knih. To bylo v době, kdy Thomas Jefferson si stěžoval, že v celém městě, kde tehdy žil, neexistovalo ani jedno knihkupectví.

Co tedy a jak tedy teď dál?

„Bude záležet jen na muslimech,“ odpovídá velký vědec Bernard Lewis. Buď tyto státy na Blízkém východě by pokračovaly stále dolů po spirále nenávisti a zášti, vzteku a sebelítosti, chudoby a útlaku, nebo zbavit se svých stížností a pocitu být obětí a spojit své schopnosti, energie, zdroje.

Vnucuji se s touto otázkou: cožpak by Korán dovoloval tak užitečné uplatnění vlastních schopností, což není Alláh jediným zdrojem, monopolem všech novot? Tím se ovšem ukazuje cesta zpět k někdejšímu chalífátu, doby záviděníhodné slávy.

Lewis přiznává kredit islámským předkům, za jejich výkon tisiciletí, v němž pozvedli tehdejší svět k všeobecnému prospěchu. Jenže to se vše ztratilo, propadlo, prošustrovalo . A dodnes je trápí či aspoň mate dilema WESTERNIZATION, což odmítli, a MODERNIZATION, kterou chtějí dosáhnout, stále po ní baží. S dilematem zápolí a pozatím se dovedou prosazovat svým TERORISMEM a DESPOTISMEM..

- - -

Dřív, než budu proklet jako hanebný islamofob, doporučuji se seznámit s memorandem s názvem „Genetika muslimů - katastrofální důsledky pokrevního příbuzenstva v padesáti generacích - sestřenice a bratranci - snížená inteligence až k hranici debility“. Podrobně jsou citovány výsledky dánského psychologa Nikolaje Sennelse: na velmi důležitý rozdíl židovsko-křes’tanské tradice, která zakazuje manželství mezi bratranci a sestřenicemi, kdežto mezi mohamedány to je dovoleno už od roku 1400, čili po padesát již generací. Katastrofální výsledky se již dávno dostavily. V pákistánských rodinách, které imigrovaly do Británie, 70 % uzavírá taková blízká příbuzenská manželství, s výsledkem, že 3 % pákistánských dětí má 33 % všech genetických defektů ve státě.. Nijak povzbudivé jsou výsledky i v ostatní ch islámských rodinách. Děti z muslimských manželství jakékoliv národnosti mají nižší IQ v rozsahu 10 až 16 bodů, a pravděpodobnost poklesu hranIce 70 bodů (debilita) se zvyšuje o obtížně uvěřitelných 400 %. „Schopnost získat vědomosti a schopnost abrstraktního myšlení v islámském světě je nižší.“ V Dánsku 51 – 70 % retardovaných dětí je z rodin přistěhovalců. Nejvyšší procento duševně chorých jsou rovněž migranti.

Snížené IQ spolu s náboženstvm, které nepřeje kritickému myšlení, zcela určitě brání úspěšnému uplatnění ve vyspělém světě.

Další poznatek, který nemá nic společného s migrací. „Zjištění, že sedm z deseti Turků v celém svém životě nečetlo ani jednu knihu, aniž by kdy takový nedostatek pociťovalo.“

- - -

Zlaté časy byly nebo nebyly nebo třeba ještě pokud možno brzo budou?

Leckoho třeba potěším informací mě se týkající: Jakožto někdejší zrádce budování vědeckého komunismu, většinu života jsem strávil ve světě vykořisťovatelů. Hladu jsem unikal kantořinou. Ekonomice se ve světě momentálně moc nedaří. Právě minulý týden jsem se podíval na investici jedněch fondů, ne že bych kupoval a prodával, to mě pramálo zajímá, to nechávám jiným, a zjistil jsem,že za půl roku jsem byl ochuzen o 228 tisíc dolarů. V korunách nutno znásobit zhruba pětadvacetkrát. U jiných investic ztráty jsou snad menší, ale třeba také větší, takže po nich radši pídit nebudu.

Mohu ale snad mít jistotu, že někdo v Čechách se přece jen s chutí zaraduje.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče