20.3.2019 | Svátek má Světlana


SVĚT: Že by Japonsko naším kýženým vzorem?

30.10.2012

Toto zdaleka nemá být hold kvalitním výrobkům tamějšího automobilového průmyslu - jejich hondy, toyoty, mazdy, nissany, mitsubishi - ale kvalitě vztahu k islámu, mohutnícímu fenoménu, nyní již s podporou téměř čtvrtiny všeho lidstva, s chmurnou prognozou, že zejména jejich značnou rozmnožovací výkonností koncem tohoto století již každý druhý pozemšťan bude následovníkem Alláha.

V nedávném svém textu s názvem Dvě účinné moderní zbraně: posměch a přecitlivělost se zmiňuji o sensitivy jako báječně účinné zbraně, před jejímž dopadem už víceméně kapituluje podstatná porce západní civilizace. S chamberlainovskou ochotou a ovšem i naivitou ustupovat nehoráznostem i za cenu popření vlastních principů, jak potvrzuje počínání úřadů, soudů, už i poseroutkovsky eufemizovaného jazyka. Slova již pozbyla svůj jednoznačný, všeobecně platný smysl, měříme dvojím metrem. USA, dosud přece jen jakási velmoc, poslouží příkladem - zacházením s adjektivem devoted - česky "zbožný, oddaný". Do vysokých vládních pozic se dostávají individua, jejichž značné mohamedánské zakalení kamufluje slůvko "devoted". Leč nikdy nikde se nedočteme o jmenování ministra zbožným katolíkem, zbožným protestantem či židem (a teď třeba brzo i mormonem). Masakr na texaské vojenské bázi Ford Hood, střelbu s výsledkem třinácti mrtvol a ještě většího počtu zraněných, způsobeno fanatikem vykřikujícím, že "Alláh je Veliký", což se v oficiálním komuniké zkrášlovalo zpřesněním, že to inu byl devoted věřící vrah.

Zpět k té sensitivity - oné údajné citlivosti, ultraháklivosti, vyjádřené anglickým slovem rage ("hněv, vztek, zuřivost"): mohamedánský monopol na urážlivost kýmkoliv pro cokoliv. Poznámka, malovánka, i medvídek Teddy Bear. Školáčkové někde v Británii dali medvídkovi jméno Mohamed, učitel šel do basy pro prohřešek "urážky náboženství", desítky tisíc Súdánců vyrazily do ulic s dychtěním učiteli v Británii uříznout hlavu.

O tu lze přijít i za neméně nevinných okolností. V Pákistánu trestní zákoník požaduje trest smrti za zločin defamation ("pomluva") Mohameda, i kdyby k ní došlo neúmyslně - což v praxi ovšem může znamenat, že k ní vůbec nedošlo. V Pákistánu, tak jako v dalších zemích s rostoucím islámským vlivem, došlo k uzákonění trestního postihu blasphemy ("rouhání"). V roce 2011 dva prominentní politici zavraždění, poněvadž si troufli nesouhladit s takovou novinkou. Tu poslední dobou prosazuje - a to s požadavkem univerzální globální závazností - turecký premiér Erdogan, v čele členského státu NATO, tedy i český spojenec. Při jeho příští návštěvě Prahy by se někdo měl zeptat na podrobnosti jeho zamýšlené iniciativy.

- - -

Mohamed je nekritizovatelný. Spolu s koránem je zdrojem vší inspirace, smyslu života. Islám pozře všechny aspekty lidského počínání. Muslimova allegiance ("věrnost, oddanost, loajalita") náleží výlučně Alláhovi, směrem k Mekce v modlitbách pětkrát denně, islám zakazuje přátelství s křesťany a židy, vylučuje svobodu náboženského přesvědčení, jakož ovšem i koexistenci s demokracií, satanským to výmyslem nevěřících psů.

Peter Hammond v knize "Slavery,Terrorism and Islam: The Historical Roots and Contemporary Threat" uvádí demografické údaje v souvislosti s jejich rostoucím dopadem na tu kterou společnost.

Proces islamizace nastane, jakmile je kdekoliv dostatečné množství muslimů, kteří začnou požadovat přiznání náboženských privilegií. Jakmile většinová společnost vyhoví za ovšem bláhového předpokladu, že ústupek bude pokládán za smířlivé gesto, důkaz velkorysosti a nikoliv jako slabosti, jíž nutno využít se zvýšením i nenáboženských požadavků.

Pokud muslimové nedosáhnou víc než dvou procent ve státě, budou se prezentovat jako mírumilovná menšina.

S počtem 2 až 5 procent následovníků nastane fáze tzv. proselytization - aktivní získávání stoupenců, obracet na víru zejména ve věznicích a uličních gangech. (Velká Británie 2,75 %, Německo 3 %, Španělsko 4 %).

S počtem nad 5 procent (případ Francie, Holandska, Švédska, Švýcarska) dochází k úspěšnému tlaku prosazovat např. lalal, potraviny připravené podle islámských předpisů, se zárukou spolupráce supermarketů a též se zaměstnaneckými příležitostmi pro příslušníky víry. Ve Francii, jakož i v jiných evropských státech vznikají ghetta se stoprocentně islámským obyvatelstvem, kam policie, jakékoliv orgány státu, si netroufají vkročit do prostředí, v němž výlučně platí přísné předpisy šárii, kde veškerou školní výchovu poskytují náboženské madrassy a za přátelství s bezvěrcem hrozí trest smrti.

Když 10 procent dosaženo, dochází k výbuchům násilí a záminkou je vždy přítomná sensitivity, onen vztek, autentický či jen simulovaný, každopádně rozhořčení bezbřehé.

Nad 20 procent dochází k vytváření džihádských milicí, občasné zabíjení jinověrců, pálení jejich chrámů a synagog.

Za stavu kolem 40 procent už bývají důkladné teroristické útoky, masakry.

Jakmile je dosažena nadpoloviční většina obyvatelstva, dojde na otevřenou persekuci (mířící též do vlastních řad nedostatečných konformistů), prosazování krutých zákonů šárie a též zvláštní daně (zde označeno slovem Jizya) postihujících dosud nezabité nevěřící psy.

Ve státech nad 80procentní většinu (což ovšem je i NATO spojenec Turecko) etnické čistky, ba i občasná lokální genocida není nic neobvyklého.

Dosažením stoprocentního zmohamedánštění (Afghánistám, Saúdská Arábie, Somálsko, Jemen) údajný mír byl dosažen, madrassy jsou ty jediné školy a korán tím výlučným zdrojem autoritativní pravdy. Jenže ani stoprocentní výkon není zárukou dosažené harmonie, jak dokazují utkání víc radikálnějších s méně zakalenými, sváry rodinné a kmenové, záminek vždy habaděj.

- -

I ve státech s dosud nevalným procentem dochází k úspěšnému posazování výlučně mohamedánských výsad. V USA, dokonce i před vojenským soudem v Guantanamo, v procesu s pěti strůjci masakru 9/11 obvinění odmítají povstat při příchodu soudu a odmítají se zúčastnit během měsíce ramadánu - prý z náboženských důvodů - a předsedající soudce, plukovník James Pohl, nehorázně arogantnímu požadavku vyhoví. Podobné je počínání britské justice, se stejným dopadem v Commonwealthu, až dál k protinožcům v Austrálii.

- - -

A výjimkou, tolik osvěžující, je právě ono Japonsko, ostrovní císařství s hodně odlišnou tradicí. Země před ostatním světem uzavřená, však až do devatenáctého století převládal obyčej, že trosečníky, šťastně dosáhnuvší tamější břehy, pro jistotu zabili, prý často i uškrcením.

Není mi známo, kolik mohamedánských potentátů tam v dnešní době dojíždí na oficiální návštěvy. Tolik však víme:

Muslimům se neuděluje právo k trvalému pobytu (/permanent residency), natož japonské státní občanství.

Platí zákaz propagace islámu, dočítám se, že na univerzitách neexistuje výuka arabštiny a dalších islámských jazyků.

Žádná šária, žádné madrassy. Velmi přísné podmínky i u dočasného pobytu a prakticky nemožné, aby si muslim mohl pronajmout dům. Po zprávě, že se do blízkosti přistěhoval muslim, celé sousedství se dostane do stavu bdělosti a pohotovosti.

V Japonsku převažuje oprávněné přesvědčení, že není radno si tam islám vpouštět a že v jejich zemi bohaté na přírodní katastrofy - zemětřesení, tajfúny a tsunami - k obdobě katastrofy 9/11 nedojde.

- - -

Tuto stať uzavřu velebením pozoruhodné osobnosti: Pat Condell, narozený buď v roce 1949, nebo 1950 (ani Wikipedia přesně neví) v Irsku, vyrostl v Anglii, vychován v katolických školách, jež mu byly popudem stát se ateistou. Jeho formální vzdělání končilo, když mu bylo šestnáct roků, živil se mytím nádobí v restauracích, posléze pracoval šest roků v Kanadě jako drvoštěp. Zpět v Británii se pustil do psaní básní, stal se publicistou, komentátorem, též komikem, autorem víc než stovky video monologů přeložených do víc než tuctu jazyků. Je charakterizován jako "breathtakingly intelligent, articulate, uncompromising and funny" a stal se cílem již nejedné pohrůžky zabitím z řad mravně ultrasenzitivně rozkacených.

Třeba tímto 5 minut a 16 vteřin trvajícím videem, z něhož jsem se dozvěděl o "Báječně permanentrním vztekání náboženství permanentní křivdy, kdy senzitivní potrhlíci si dají přestávku od mlácení svých žen a pustí se do konání spouště v městech, takto inspirováni náboženskými činiteli, jejichž motivy jsou ještě nižší než inteligence jejich následovníků. A my jsme nabádáni, abychom respektovali náboženství, které porušuje lidská práva a hodnoty poloviny všeho lidstva. Hodnotit takové riots ("výtržnost, vzbouření") jako infantilní a imbecilní by bylo dodáváním jim důstojnosti, kterou si nezaslouží. Od nás se očekává prokazovat respekt náboženství, které nezná význam toho slova, a my se máme přizpůsobit islámu, který se nikdy v ničem nepřizpůsobuje. Všechno je to one-way-street. Turecký premiér se snaží, aby islamofobie byla prohlášena za zločin proti lidskosti, když ve skutečnosti tím zločinem proti lidskosti je sám islám. Teprve až muslimové prokáží své rozhořčení nad tisíci případy násilí, znásilňování žen a dívek v vlastních řadách, pak je možná začneme brát vážně.

Dřív jsme je brali vážně, ale teď po dvaceti letech neoprávněného stěžování už jim nedůvěřujeme, nerespektujeme a už nám vůbec nezáleží na tom, jak se cítí. Pro ně je všechno urážkou jejich náboženství a na nás už to vůbec neplatí - i když na některé naše politiky to stále platí.

Islám je náboženství s nekonečnými požadavky: dávej, dávej, prokazuj mi respekt, zvláštní ohledy a zacházení, i když vůbec nic takového si nezasloužím, a když mi to nedáš, tak jsi rasista.

Už jsme příliš unavení z takového ustavičného zastrašování., ty jejich nekonečné stížnosti, že Západ nerozumí, jak je pro ně důležitý Prorok Mohamed.

Jenže my tomu rozumíme a we don't care (´je nám to jedno´). Vaše pocity jsou nám lhostejné, důležité jsou naše pocity. My už se dál nenecháme zastrašovat (užit výraz bullied, s jehož věrnějším překladem mám potíže) lidmi, jejichž hodnoty my nerespektujeme a vy nám nedáváte nejmenší důvod, abychom je respektovali."

- - -

Někdo takovou upřímnost zatratí jako důkaz islamofobie. Já to spíš přirovnám

k narovnané páteři.

Tak či onak, Candellovo video, překládané do mnoha jazyků, se nedočká japonské verze, však tam ji nebudou potřebovat.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


J. Dvořák 188
22:06
30.10.2012

P. Skřivan
21:11
30.10.2012

P. Polanský
21:42
30.10.2012

J. Kiklhornová
20:44
30.10.2012

P. Skřivan
21:14
30.10.2012

J. Dvořák 188
22:16
30.10.2012

P. Polanský
15:56
30.10.2012

E. Sevrát
16:56
30.10.2012

B. Volarik
17:18
30.10.2012

S. Hovorka
16:58
30.10.2012

P. Polanský
21:30
30.10.2012

J. Rys
10:19
30.10.2012

J. Vintr
9:42
30.10.2012

V. Němec
9:13
30.10.2012

J. Skála
9:10
30.10.2012

M. Šejna
7:31
30.10.2012

I. Schlägel
7:35
30.10.2012

M. Šejna
8:37
30.10.2012

P. Lenc
8:54
30.10.2012

V. Němec
9:20
30.10.2012

P. Boublíková
Njn
6:29
30.10.2012

počet příspěvků: 25, poslední 31.10.2012 01:07









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.